Homeopatici na ni nedají dopustit, pediatři ji nezatracují a ostatní lékaři ji spíše neuznávají.
Tradice homeopatie čítá už více než dvě stovky let a i do ní pronikly moderní přístupy, nové technologie a stále přesnější vědecké poznatky a homeopatie se postupně začleňuje do moderní medicíny.
Moderní homeopatii zformoval německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843) v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku (a v dalších vydáních byla přejmenovaná na Organon léčebného umění). Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice. Samo slovo „homeopatie“ k označení principu léčby „podobného podobným“ (opak allopatie) pochází již z konce 18. století.
Deset principů homeopatie
Homeopatie je založena přibližně na deseti principech. Mezi nejdůležitější z nich patří:
- Léčba podobného podobným.
- Velmi malé dávky, případně až princip nekonečně malého dávkování.
- Metody a léčiva se volí podle příznaků bez zkoumání patologických procesů.
- Účinky přípravků musí být testovány na zdravých lidech, protože na nemocných je nelze rozlišit od projevů nemoci.
- Léčivo se podává v jednoduchých dávkách a ne složitých směsích.
- Obvykle se podává v jednorázových dávkách, opakovaně jen vrátí-li se příznaky onemocnění.
- Potencializace, dynamizace — aktivita účinku se má zvyšovat protřepáváním, nejen rozpouštěním.
Homeopatické přípravky neléčí pouze příznaky onemocnění, ale pomáhají zlepšit celkový individuální zdravotní stav pacienta. Proto se pomocí homeopatik dají léčit nejen akutní stavy a běžná onemocnění, ale pod pečlivým dohledem lékaře také chronické nemoci a často se opakující potíže. Důležité místo má homeopatie v prevenci a při udržování dobré tělesné i duševní kondice člověka. Homeopatie bývá často první volbou pro ty, kdo mají aktivní přístup k vlastnímu zdraví a cítí zodpovědnost za svůj zdravotní stav.
komerční sdělení
