( Renata Vyšínová | přečteno: 46755x )
„O cukrovce víme mnohé, ale nedokážeme pacientům nabídnout úspěšnou, cílenou a dlouhodobou léčbu, která by byla bezpečná. Tedy nemohli jsme – minulé desetiletí přineslo nové léky a otevřelo tak novou éru v léčbě diabetu,“ říká profesor Milan Kvapil, přednosta Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol a místopředseda České diabetologické společnosti a prezident Diabetické asociace České republiky.
„U diabetu prvního typu – pacientů s ním je pět až sedm procent ze všech – platí, že nemocní jsou závislí na podávání inzulínu. Jde tedy o chorobu závažnější. Nedovedeme tyto nemocné léčit bez inzulínu a kromě možnosti transplantace to nedovedeme obejít a vymyslet nějakou jinou cestu.
Bohužel nemáme léčbu, která by zabránila vzniku diabetu prvního typu. Nemáme pro ně náhradu inzulínu.“
„Můžeme jim nabídnout moderní technologii. Mohou dostat inzulínovou pumpu, která se dá naprogramovat. To není novinka, takové jsou tu už asi patnáct let. Velkým skokem dopředu jsou senzory, které neustále měří glykemii v krvi. Jsou zapíchnuty do podkoží. Trvalé měření glykemie dává pacientovi přesnou představu, jak na tom zrovna je. Novinkou je to, že může být senzor propojený s pumpou a pokud naměří pokles cukru v krvi, tak zastaví přívod inzulínu. Pacient tedy není tolik ohrožen hypoglykemií. To je úleva, protože hodně z nich má strach z noční hypoglykemie. Ze spánku totiž mohou přejít rovnou do hlubokého bezvědomí, což je nejen nepříjemná, ale i život ohrožující situace. A právě pokud je pumpa spojena se senzorem, může být v klidu. Bohužel je to tak, že máme omezené možnosti předepsat senzory. Nabídneme je v centrech indikovaným pacientům, tedy těm, kteří mají tzv labilní diabetes, pro těhotné diabetičky. Můžeme je nabídnout pacientům dvakrát až třikrát ročně, aby si je vyzkoušeli. Zlepší to jejich kompenzaci. Pokud chtějí mít senzor trvale a nejsou indikováni, musí si je hradit sami.“
„Tady také platí, že ani sebelepší lékař, nebo sebelepší technologie nezmůže nic, pokud nespolupracuje pacient. Je to on, kdo si svou léčbu řídí. Léčba diabetu prvního typu je postavena na čtyřech pilířích. První je podávání inzulínu takovým způsobem, který bude pro pacienta co nejpříjemnější. Druhý je možnost měřit si vlastní glykemii – ať kontinuálním senzorem, nebo pomocí glukometru. Třetím pilířem je edukace – schopnost pacienta propojit léčbu s životním režimem tak, aby výsledek byl co nejuspokojivější. Jde vlastně o to, aby pacient dokázal reagovat na každodenní situace – dovedl si upravit dávkování, když si jde zacvičit, nebo naopak prolenoší den.
Čtvrtým pilířem je vyhodnocení celkového stavu tzv. dlouhým cukrem. Jde o vyšetření, které se jmenuje vykovaný hemoglobin. Tady bych se rád zastavil a zdůraznil jeden moment. Tím, že si pacient změří na glukometru hladinu cukru v krvi, dozví se okamžitou hladinu – ví, jak je na tom teď. Ovšem komplikace, které cukrovku provázejí, jsou vázány na jednu hodnotu – a to je na dlouhodobý průměr, tedy dlouhého cukru. Bohužel pacienti často vůbec neznají hodnoty svého dlouhého cukru – i když to je důkaz o tom, zda jsou léčeni úspěšně a jaká rizika závažných komplikací jim hrozí. Bohužel za to mnohdy mohou i jejich lékaři, kteří je nevyšetřují s dostatečnou frekvencí, čili čtyřikrát ročně v případě diabetu prvního typu a dva až čtyřikrát ročně u diabetu druhého typu.“
Máte také cukrovku? Napište nám, jak Vám komplikuje život, čeho jste se kvůli ní museli vzdát - nebo naopak, jak se s ní dá v pohodě vyjít. Podělte se s námi o to, zda máte strach z pozdějších komplikací a jaká je spolupráce s Vaším doktorem. Můžete využít mail [email protected] nebo piště prostřednictvím diskuse.
Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.
Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi
Cukrovka a já jsme přítelkyně z donucení už 12 nebo 13 let (raděj to nepočítám). Jo, dá se s ní vyjít, ale JÁ musím být vždycky ta rozumná, která ustoupí, cukrovka rozhoduje, co se bude dělat, co se bude jíst, hlavně teda co se jíst nebude.... Občas se na ní tedy vykašlu, to se klidně přiznám, ale není to moc často, hned totiž dostanu po čumáku a je mi zle. Docela mi vadí, když se pacoši kasají, jak žijou stejně jako by byli zdraví, jak se nemusí vzdávat ŽÁDNÉ aktivity a podobné plky. Proboha a co hypo?!? to mám jenom já? Ona slečna Cukrovka totiž je pěkně rozmazlená mrcha a každý výkyv vám mileráda omaže o hubu...hysterka.... (teď trochu vážně, mám pumpu, je to mnohem lepší než pero, nebo dokonce stříkačky, ale i tak.) ......a ta perspektiva..... Myslím si, že i kdyby někdo něco vynalezl a cukrovka 1. typu se dala léčit dejme tomu tím, že si diabetik dá na noc na hlavu hadr na očený ve voděz nádobí a kolem kotníku sušenou kůži ze slepejše, tak milého vynálezce internují farmaceutické komcerny v zařízení pro duševně choré a chcípáčci si dál budou do těla tlačit uměle vyráběný inzulín.I když zaplať Bůh za něj! (..teď mě tak napadá, chudák Áda Barvíř - starší tv diváci jistě vědí o kom je řeč, ostatní mrkněte na internet - ten kvůli inzulínu málem vraždil, kdyby ho nezabili včas. Takže přece jen pokrok!!)
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
Přidat nový komentář