Každý počátek nového roku začínal stejně: musím zhubnout, přestat kouřit, víc se hýbat... Ale všechna taková předsevzetí jsou fakt k ničemu. Kouřit jsem přestala ze dne na den a nebylo to na Nový rok. V listopadu před třemi lety jsem byla na zájezdu a ze zhruba 70 cestujících se nás asi osm klepalo absťákem z chuti na cigaretu. Toužebně jsme vyhlíželi nejbližší benzínku a div nám nekapaly sliny. Asi po týdnu mě došlo, že jsem vlastně závislák a proč to těm 62 lidem nic neříká a já mám být v té závislé menšině. Všechno je to o tom, srovnat si to v hlavě. Už jsem si nikdy nezapálila. Ale zase přibrala 12kg. Teď hledám sílu, zase si v hlavě srovnat priority...
S novým rokem chceme být noví i my: lepší, zodpovědnější, hezčí, hubenější, zdravější, bohatší, spokojenější, šťastnější. Nepřišla jsem dosud na to, proč to tolik nechceme třeba v červenci, asi proto, že novoroční magie je mocná a dalších 364 dnů neopakovatelná. Věříme snad, že co řekneme na Nový rok, to nám vesmír požehná a dovede nás k cíli? Ale ne, takhle to přece není, a my to dobře víme. Není totiž důležité, kdy se rozhodneme, ale zda opravdu chceme. Zda máme výdrž, motivaci, sílu dojít k cíli. Pokud ano, pak můžeme svá předsevzetí říkat i naplňovat v kterémkoli okamžiku.
Předsevzetí se vnucují
Hlavní osobou, která má zásadní vliv na to, co nový rok přinese, jste právě vy. Nikoli Nový rok, ani vaši přátelé nebo rodina, ale právě vy jste člověkem, který je zodpovědný za plnění vlastních přání.
Novoroční předsevzetí je zvykem, který se nabízí, skoro až vnucuje a kterého se stále mnozí drží. Kouzlo novoroční ale po pár dnech pomine a nápad být lepší se nezdá být už tak super a stejně na pořádnou změnu nezbývá čas. Odhodlání být lepší náhle střídá skličující pocit selhání, cítíme se jako nenapravitelní zhýralci, zoufalci bez naděje.
Přidat nový komentář