Již druhým rokem zaznamenávám při stolici větší či menší množství krve na papíře, nebo přímo ve stolici. Prodělal jsem několik vyšetření, ale žádná nemoc nebyla diagnostikována. Mé zdravotní potíže mě zneklidňují, ale nevím na koho se mám dále obrátit. Není nic příjemného, když prakticky při každé stolici zaznamenáte na papíře stopy krve. Krev nikdy nebývá na spodním prádle, objevuje se pouze při potřebě. Kryštof
Dobrý den, když člověk čte Váš článek - respektive popis tohoto onemocnění, tak se to zdá, jako že je to černé nebo bílé nebo když je to černé, tak existuje taková a taková možnost. To, o čem chci napsat se netýká přímo mě. Jedná se o moji maminku. Vloni oslavila 50 let, což z mého pohledu, až mi je 29 není až zase tak vysoký věk. Hubnout maminka začala asi 2 roky předtím. Její praktická lékařka jí neustále říkala, že je to způsobeno nervy (mamka se v té době starala o svou nedávno ovdovělou maminku - 80 let). Hubla celé ty dva roky. Po delší době podstoupila gastroskopii. Na té odhalili, že má zánět žaludku. Nebyla ani na ultrazvuku, ani na rentgenu ani na kolonoskopii. Jen zánět žaludku a léky na něj. Po nějaké době, kdy hubla stále, tak se i obrátila k bylinkám (což u ní bylo rovno zázraku). A dále: dostala se nakonec do nemocnice. Tam na ní všichni koukali skrz prsty - "Vaše maminka přišla pozdě". Operovali jí. Tesně po operaci nám s bratrem doktor řekl, že měla jeden nádor u žaludku - vrostlý do něj a druhý v pánevní oblasti a že je přesvědčený, že bude zhoubný. Udělali ji ileostomii, což samo o sobě pro ni bylo těžké (to jsem ještě nevěděla, co všechno nás v souvislosti s ní čeká). Stále hubla a jaké bylo naše překvapení, když za 3 týdny přišly výsledky - nádory nebyly zhoubné - jen zánětlivého původu. Mezitím stále hubla. Dvakrát mi zkolabovala a já ji vezla na JIPku (s dvěma malými dětmi v autě). Starala jsem se jí o stomií, protože ona toho nebyla schopná. A když ležela na interně v Pardubicích, kde sestry nevěděly, jak se o stomii starat, tak jsem tam jezdila ji to měnit. Měla to tak zmacerované, že jí nedržely žádné pomůcky pro stomiky, takže jsme musely dávat destičky o průměru 150 cm apod. Ale všechno jsme zvládly. Vždyť přece není to zhoubné!!!!! Mezitím dostala mrtvici a ač už jí chtěli střevo zanořit, tak k tomu nedošlo a čekalo se... A co bylo dál? Maminka ležela se silnou podvýživou v trutnovské nemocnici a tak ji předali do Hradce Králové na metabolickou kliniku - na "dokrmení". Tam ji začali dělat všechna vyšetření znovu, komplet i ta, která ji předtím nedělali. A ejhle - tumor, který má v břiše je zhoubný. Má jet do Trutnova a podstoupit chemoterapii. Dostane "katetr" do těla, kterým jí každý den zdravotní sestra pouští na 12 hod do těla potřebné látky k přežití. Primářka onkologie v Trutnově mamince nejdřív řekne, že jí chemoterapii nedá, protože by to nepřežila a podruhé, když tam jde jí řekne, že jí to dát nemůže, protože : A TEĎ POZOR: nemá rakovinu, takže, kdyby jí dala chemoterapii, tak by ji zabila. Mamka jde domů a snaží se žít. S jednou chromou rukou, se stomií a s 3 kg vakem výživy. A teď na kontrole v HK lékaři zjistí infekci v těle. Maminka nastupuje do nemocnice na 3 týdny. Ze 3 týdnů jsou 3 dny a lékaři ji pouští domů "aby strávila své poslední dny s blízkými". Teď jsem ji viděla po týdnu. Má silně oteklou levou nohu a velkou bouli přes celou levou polovinu břicha - jela na UZ do Trutnova a tam jí řekli ať jde domů, že to není voda v těle, ale že se jí "přesunuli" vnitřní orgány. To je vše. Prosím kohokoliv ať mi poradí. Ať mi řekne, co to znamená, když má člověk přesunuté orgány na jednu stranu. Chápu, že mi nikdo nemůže říct: to bude dobrý, maminka se z toho dostane. ¨ Nakonec mi stejně nezbývá nic jiného, než jet do HK a tam se doprošovat nějakého lékaře, aby mi do očí řekl, že moje 51-letá maminka umírá...
Přidat nový komentář