Hypertenze - vysoký krevní tlak

U lékaře

Pokud vám bude zjištěn vysoký krevní tlak, tak s Vámi lékař nejprve podrobně rozebere anamnézu – bude se dotazovat na jiná vaše onemocnění, nemoci v rodině (se zaměřením na onemocnění srdce a krevního oběhu), lékaře bude zajímat jaké léky užíváte, jestli kouříte, pijete kávu a alkohol, jestli sportujete.

Dále Vám bude změřen krevní tlak. Používají se rtuťové (starší ale nikoliv méně přesné) nebo modernější digitální tonometry. Manžeta tonometru se ovine okolo paže, pak se balónkem nefoukne a lékař poslouchá při pomalém vypouštění vzduchu, kdy začne a kdy přestane slyšet šelest nad tepnou v loketní jamce. Hodnotě tlaku, při které šelest začne slyšet, se říká systolický krevní tlak, při které přestane, diastolický krevní tlak.

Na základě výsledku jednoho měření se ale diagnóza hypertenze stanovit nemůže. Krevní tlak může být totiž zvýšen vlivem stresu při návštěvě v ordinaci. Je proto nutné, aby hodnoty TK byly opakovaně vyšší a to alespoň dvakrát ze tří měření při dvou návštěvách.

Někdy musíme přistoupit k ambulantnímu monitorování krevního tlaku (tonoport). Při tomto vyšetření zůstává manžeta omotána okolo paže celý den. V pravidelných intervalech je TK měřen a zaznamenáván do přístroje s pamětí. Nemocný vykonává běžné denní činnosti a lékař pak může snadno zjistit, jak vypadají hodnoty krevního tlaku během celého dne, nejen v ordinaci. Toto vyšetření je dosti často využíváno při podezření na syndrom bílého pláště- hypertenzi, která je vyvolána stresem při přítomnosti zdravotníka (lékaře nebo sestry) – tedy osoby v bílém plášti.

Tonometry je nyní velmi snadné zakoupit a tak stále častěji využíváme i možnosti měření TK doma. Nemocný tak může při návštěvě lékaři ukázat, jak vypadá denní profil jeho krevního tlaku.

Lékař se ale nezaměří pouze na Váš krevní tlak, ale komplexně Vás vyšetří. Poslechne si srdíčko, dýchání, vyšetří pohmatem a poslechem puls na dostupných tepnách, zváží Vás. Při prvním zjištění arteriální hypertenze Vám bude také doporučen odběr krve na stanovení základních laboratorních parametrů (minerálů v krvi, cholesterolu, triglyceridů, hladiny cukru) a vyšetření moče. Dále bude provedena analýza křivky elektrické aktivity srdce: EKG a vyšetření očního pozadí. Ne u všech je nutné vyšetření srdce ultrazvukem (echokardiografie) a rentgen hrudníku.

Podrobnější vyšetření je potřeba, pokud si lékař myslí, že by se ve Vašem případě mohlo jednat o výše zmíněnou sekundární hypertenzi. Na tuto možnost myslíme, pokud krevní tlak neklesá dostatečně po zvolené léčbě. Respektive po kombinaci léků, pokud je vysoký TK přítomen u mladých jedinců a pokud se hypertenze objeví náhle nebo jsou hodnoty TK velmi vysoké. Pak jsou nezbytná podrobnější vyšetření zobrazovacími metodami a analýzy krve, které se provádějí většinou na specializovaném pracovišti.

Pokud je TK stabilní, provádí se kontrolní vyšetření jednou za 3-4 měsíce. Při zahájení léčby nebo v komplikovaných případech Vás bude ošetřující lékař zvát na kontroly častěji.

Léčbu arteriální hypertenze zahajujeme téměř vždy nefarmakologicky, tj. režimovými opatřeními, bez léků. Pokud je přítomna nadváha je nutné zahájit redukční dietu. Pro všechny osoby s hypertenzí je důležité snížení přívodu sodíku kuchyňskou solí, omezení alkoholu a kouření. Veliký význam má pravidelné cvičení. Doporučuje se asi 30 minut 3x týdně aerobních sportů – rychlá chůze, běh, plavání, jízda na kole, aerobic; nevhodné je posilování. Sport navíc pomáhá uvolnění a je prevencí stresu.

Farmakologickou léčbu zahajujeme u všech nemocných se systolickým TK nad 180 nebo diastolickým TK nad 100 mmHg. U ostatních pokud režimová opatření nevedou po 2-6 měsících k poklesu TK pod 140/90. Obvykle začínáme monoterapií, tedy pouze jedním lékem. Ale u některých nemocných musíme přistoupit i k léčbě několika druhy antihypertenziv (léků snižujících TK). Je k dispozici celá řada preparátů z různých lékových skupin. Používají se diuretika, betablokátory, blokátory kalciových kanálů, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE-I), antagonisty receptorů angiotensinu II, alfa-blokátory, vazodilatancia a centrálně působící látky.

Volba léku, kterým budete léčeni, závisí na řadě okolností. Především na přidružených onemocněních – prodělaném infarktu myokardu, srdečnímu selhávání, cukrovce, onemocnění ledvin, věku a dalších nemocech.