Dříve smrtelné onemocnění nyní dokážeme s úspěchem ve vysokém procentu zcela vyléčit.
Jak se lymfom léčí?
Lymfomy patří díky současným postupům většinou k dobře léčitelným i vyléčitelným nádorovým onemocněním. Léčba spočívá v kombinaci protinádorové chemoterapie a v některých případech radioterapie. Volba léků a intenzity léčby závisí na typu lymfomu, na klinickém stadiu nemoci, na celkovém tělesném stavu a na věku pacienta.
V určitých situacích je vhodné použít vyšší dávky chemoterapie, takzvanou vysokodávkovanou chemoterapii. Vyšší protinádorový účinek je spojen se závažnějším negativním dopadem na krvetvorbu. Proto se po vysokodávkované chemoterapii provádí transplantace krvetvorných buněk. Vlastní transplantace se podobá krevní transfúzi, probíhá ve formě nitrožilního podání krvetvorných buněk odebraných před léčbou.
Cytostatika užívaná pro léčbu lymfomů jsou vysoce účinná, ale jejich podání je spojeno s výskytem některých nežádoucích účinků. Používané léky poškozují hlavně rychle se dělící buňky, což jsou především nádorové buňky, ale i krvetvorné buňky kostní dřeně, buňky sliznice zažívacího traktu, mužské pohlavní buňky nebo buňky vlasových kořínků. Poškození kostní dřeně má za následek úbytek bílých krvinek následnou poruchou imunity a vyšší náchylností k infekcím, úbytek červených krvinek (anemie) způsobuje únavu, bledost, dušnost, nevýkonnost, úbytek krevních destiček je spojen rizikem krvácení. Poškození sliznice zažívacího traktu se projevuje bolestivými afty v ústech, poruchami polykání, nevolností, zvracením (to může být způsobeno i přímým vlivem na mozek), průjmy a nadýmáním. Po chemoterapii většinou dojde k vypadávání vlasů a ochlupení. Postižení rychle se množících normálních buněk cytostatiky je dočasné a po ukončení terapie se vše vrací do normálu.
Při radioterapii se ozařuje oblast postižených uzlin, preventivně se mohou ozařovat i dosud nepostižené uzliny. Nežádoucí účinky radioterapie jsou obdobné jako u chemoterapie- únava, nevolnost a ztráta chuti k jídlu, podráždění sliznic dutiny ústní, jícnu, postižení střev, poradiační ožehnutí kůže a ztráta ochlupení (při použití vysokých dávek záření i trvalá).
Někdy je součástí léčby i takzvaná imunoterapie, při které používáme léky, které stimulují vlastní imunitní systém.
Podpůrná léčba odstraňuje potíže, které nemoc a její léčba způsobuje. Podávají se léky proti bolesti, proti zvracení, když je třeba tak krevní transfuze nebo růstové faktory, které povzbuzují vlastní krvetvorbu. Při infekci se podávají antibiotika dříve a silnější než u jinak zdravých lidí, často se kombinuje více ATB, používají se i léky proti plísňovým zánětům a virovým infekcím, ve zvláštních případech i infúze protilátek od dárců krve
Přidat nový komentář