Nedostatečná výživa je důsledkem nepoměru mezi energetickými požadavky organizmu energií z potravin.
Zhubla jste a tlak šel také dolů? Manžel zhubl 8 kg za měsíc, ale tlak má stále vysoký.
Helena vyzkoušela za svůj život spoustu diet, ale efekt z nich vydržel vždy jen chvíli. Výsledkem bylo, že ve dvaapadesáti letech měla při výšce 158 centimetrů váhu 77,6 kilogramů. „Cítila jsem se špatně, hůř jsem se hýbala, otékaly mi nohy a ruce, občas jsem měla pocit, že se dusím. K dietě jsem se odhodlávala každý den, ale pak jsem navařil, napekla a taky to posléze snědla. Pak jsem ale šla na preventivní gynekologickou kontrolu, a protože jsem myslela, že jde o přechod, popsala jsem své zdravotní potíže lékaři. Změřil mi tlak a hned mne nasměroval k obvodní doktorce. I její tlakoměr ukázal 185 na 120, takže jsem odcházela s receptem na léky proti vysokému krevnímu tlaku a doporučením, že bych měla zhubnout,“ vzpomíná Helena.
„Nechtěla jsem se smířit s tím, že budu už pořád brát léky. Cítila jsem se kvůli tomu stará. Právě to asi byla chvíle zásadního rozhodnutí. I proto jsem nezaložila rozpis diety, který jsem od obvodní lékařky dostala, ale začala jsem podle něj jíst. Byl na týden a počítal s příjmem kolem 1000 kalorií. Asi jsem ale někde udělala chybu, protože jsem za ten týden asi kilo přibrala.“
Jindy by to Helenu odradilo a vzdala by to, ale tentokrát se začala poohlížet po něčem účinnějším. „V práci jsme ženský kolektiv, každá z nás vyzkoušela všelicos, takže informací bylo dost. Nakonec jsem ale oslovila jediného chlapa – kolegu, který za poslední dva měsíce zhubl kvůli operaci asi deset kilo.“
Ukázalo se, že používá proteinové koktejly, tak je Helena vyzkoušela také. Přidávala si k nim první týden zeleninu, další týden i maso. „Zakázáno bylo ovoce, veškeré přílohy, ale i všechno, kde je mouka. Tabu byla i sladká zelenina, tedy kukuřice, mrkev, vlastně všechno, co je červené,“ upřesňuje Helena. Hlad při této dietě neměla, ale chutě na sladké, to ano. „Musela jsem se přemáhat, doma jsem raději všechnu čokoládu a sladkosti odstranila. Pro děti a přítele jsem ale vařila a pekla normálně, ale nemohla jsem to ani ochutnávat, protože pak bych asi neodolala. Naštěstí kila šla dolů a tak jsem se ve chvílích největšího pokušení došla zvážit, abych zase sebrala sílu, měla motivaci,“ usmívá se.
Samozřejmostí se staly krabičky s jídlem, které si brala do práce. „Neměla jsem čas každý den si připravovat něco nového, tak jsem prostě jednou za pár dní uvařila velkou dávku a rozdělila si ji na pár dní. Syrová zelenina mi nedělá moc dobře na trávení, tak jsem k obědu měla vždy dušenou – později i s libovým masem. Na svačinu jsem měla salát a taky kefír – na tom jsem se stala skoro závislá, protože mi vyladí trávení a cítím se dobře,“ říká. Podle jejích zkušeností je velmi důležité dodržovat pravidelný rytmus jídla a hodně pít. „Sázím na vodu, žádné čaje, minerálky, obyčejné vody se napijete nejvíc, nezatěžuje tělo.“
Aby vydržela, vymyslela si na sebe malou lest. „Koupila jsem si ve výprodejích vždy nějaký kus oblečení, o který jsem moc stála, ale o číslo menší. Ta radost, když se do něj po nějaké době vejdete, to se nedá popsat.“
Za první měsíc zhubla skoro devět kilo. „Šlo to překvapivě rychle, což byla výhoda. V euforii jsem si tedy nakoupila koktejly na další měsíc. Ovšem to už váha klesla jen o dvě kila. Byla jsem trochu zklamaná, ale nevzdala jsem to. Znovu jsem začala hledat.“ Pokusila se vytvořit si vlastní stravovací systém, který by jí zabral co nejméně času, umožnil jí občas jíst i v závodce nebo v restauraci. Výsledkem bylo, že vynechala všechno sladké, bílé pečivo, tučné maso, salámy a ovoce. „Mohla jsem si v restauraci objednat plátek masa bez přílohy a dát si k tomu zeleninu nebo salát, postupně jsem si dopřála i přílohu – ale tak dvě lžičky.“ I tak šla kila stále dolů a po deseti měsících má o osmnáct kilo dole.
Ke zdravému hubnutí by měl patřit i pohyb. „Vím to, ale jsem špatný příklad. Před lety jsem podstoupila velkou gynekologickou operaci, nesmím skákat, nevhodný je aerobik. Navíc si nedovedu představit, že bych hopsala někde v tělocvičně. Neříkám, že jsem se nehýbala vůbec, ale zas nijak zásadně. Dělala jsem sklapovačky, naučila se každé ráno začít deseti kliky a koupila jsem si cvičební gumu na posilování svalů. To je všechno. Teď, když se už tak nestydím v plavkách, chci začít chodit plavat.“
Osmnáct kilo za necelý rok je dost, co na to říkali lékaři, ptáme se Heleny. „Chodila jsem pravidelně na kontroly s tlakem, takže jsem postupné hubnutí konzultovala s obvodní lékařkou. Asi by bylo lepší chodit k dietologovi, ale neudělala jsem to. Obvodní lékařka mne chválila. Když jsem zhubla asi dvanáct kilo, snížila mi léky na tlak na polovinu. Teď, před týdnem, mi je vysadila úplně. To byl důvod, proč jsem vlastně začala, takže jsem vlastně docílila toho, proč jsem s tím vloni začala.“ To ovšem nebyl jediný zdravotní efekt, který na sobě pozoruje. „Neotékají mi ruce a nohy, nebolí mne kyčelní kloub ani páteř, nemám pocit, že mi chybí kyslík.“
Helena díky nové postavě vypadá i výrazně mladší. „Nepopírám, že mne těší reakce okolí. Lidé, kteří mne dlouho neviděli, mě ani nepoznávají a pak mi gratulují. Je to samozřejmě lichotivé. Teď už jen doufám, že se mi podaří váhu udržet. Zatěžkávací období – tedy Vánoce a svátky – jsem zvládla a nepřibrala, takže snad to půjde,“ uzavírá Helena.
Přidat nový komentář