Arytmie

U lékaře

Postup u lékaře závisí na typu arytmie. U benigních arytmií se vás lékař podrobně zeptá na anamnézu (předchorobí) a vyšetří vás. V případě závažné arytmie ohrožující život není čas na podrobné vyšetření a získání anamnézy a je třeba ihned přistoupit k léčbě.

Z anamnézy budou lékaře zajímat vaše současné obtíže: jak se arytmie projevuje, za jakých okolností k ní dochází, zda míváte bolesti na hrudníku, dušnost nebo jiné doprovodné projevy. Dále bude lékař zjišťovat vaše ostatní onemocnění, dietní zvyklosti, fyzickou aktivitu, kouření a léky, které užíváte. Také se bude ptát na nemoci, které se vyskytly v rodině.

Potom vás lékař vyšetří. Změří vám krevní tlak, poslechne pozorně srdce, plíce, vyšetří pohmatem štítnou žlázu, prohmatá břicho a zjistí, zda nemáte otoky nohou.

Klíčovým vyšetřením pro diagnózu arytmie je EKG (elektrokardiograf). Při tomto vyšetření vám budou na hrudník a končetiny umístěna čidla, které snímají elektrickou činnost srdce. Její grafický záznam musí vyhodnotit lékař. Většinu arytmií lze poznat jen pomocí této metody. Některé poruchy srdečního rytmu nejsou přítomny stále nebo se objevují jen za určitých okolností (např. při námaze). Pro jejich odhalení bývá nutné zajistit 24 hodinové ambulantní monitorování EKG ( Holterovské monitorování - Holter). Provádí se pomocí elektrod přilepených na hrudníku celých 24 hodin, přičemž se elektrické impulsy zaznamenávají do malého přístroje, který si odnesete s sebou. Lékař pak může zhodnotit EKG za celý den a záznam porovnat s poznámkami o vaší činnosti a obtížích v době vyšetření. Pokud se vaše obtíže zvýrazňují při námaze, provádí se zátěžové EKG ( ergometrie ).

Námahu simuluje jízda na rotopedu, při které je vám snímáno EKG. Sleduje se, zda a při jaké zátěži se obtíže dostavují a jak arytmie vypadá na EKG. Pro ozřejmění příčiny arytmie bývá také standardně analyzována krev na zjištění případných poruch vnitřního prostředí a funkce štítné žlázy. Pokud z provedených vyšetření a charakteru vašich obtíží vyplývá podezření na ischemickou chorobu srdeční, indikuje se koronarografie . Je to vyšetření, při kterém se tepnou v třísle v místním umrtvení zavede kanyla až do srdečních tepen a po podání kontrastní látky vidí lékaři přímo jejich případný uzávěr či zúžení. Ve velmi výjimečných případech bývá nutné elektrofyziologické vyšetření, při kterém se do srdeční dutiny zavede z třísla katétr s elektrodou na konci, pomocí níž jsou v srdci stimulována různá místa a je sledováno, zda stimulace nevyvolá arytmii.

Od diagnózy příslušné arytmie se odvíjí léčba. Některé arytmie se vůbec neléčí, protože nezpůsobují obtíže a nejsou nebezpečné. Některé typy poruch srdečního rytmu je možné léčit farmakologicky (tabletami nebo injekcemi). V současné době je k dispozici široká škála antiarytmik. Jejich výběr závisí na typu arytmie a ostatních vašich onemocněních. Mezi nejužívanější patří betablokátory, blokátory kalciového kanálu, amiodaron, propafenon, digoxin. Příliš pomalá srdeční frekvence musí být léčena zavedením kardiostimulátoru (pacemaker, hovorově „budík“). Zavádí se v místním umrtvení pod kůži pod klíční kost a elektroda je umístěna do pravé komory a/nebo síně. Přístroj pak vydává elektrické impulsy, které nahrazují vlastní schopnost srdce pravidelně tvořit impulsy vyvolávající stahy.

Některé arytmie lze vyřešit elektrickým vývojem – elektrickou karidoverzí nebo defibrilací. Tento zákrok se provádí v lehké narkóze, 2 elektrody se přiloží na hrudník a elektrickým výbojem se lékaři pokusí o obnovu normálního srdečního rytmu. Daleko méně často se u vážnějších a opakujících se arytmií používá implantabilní kardioverter-defibrilátor, který stále analyzuje křivku EKG a v případě závažné arytmie sám vyšle elektrický vývoj, který obnoví sinusový rytmus. Dále se v některých případech provádí radiofrekvenční ablace. Z třísla je do srdce zavedena elektroda, která „zničí“ malý okrsek srdeční tkáně, který je za vznik arytmie zodpovědný.