Vývoj léčby infarktu postuje od pasivního pozorování probíhajícího infarktu v 60. letech minulého století přes léčbu komplikací infarktu na koronárních jednotkách, přes aplikaci léků schopných rozpouštět sraženou krev v koronární tepně k léčbě intervenční katetrizační, která je v toto chvíli považována za nejúčinnější. Spočívá v co nejrychlejším otevření infarktové tepny speciálním balónkem, který je zaveden do místa uzávěru a dilatován. Poté je do místa uzávěru téměř vždy implantován stent. Léčbě infarktu tedy rozhodně nespěje j neinv. metodám. Co však k neinvazivním metodám spěje, je léčba koronární aterosklerózy. Je možné, že taková léčba v budoucnu povede k tomu, že lidé aterosklerózu mít nebudou, nebo bude zachycena a léčena v časných stádidích. Pak nebudou ani nemocní s infarkty. To však je ještě hodně daleko.