Lupénka mě stála spoustu času, nervů i peněz!

Monika (28) trpí lupénkou od deseti let. Během osmnácti let léčby zažila lehčí i horší stádia onemocnění. Během posledních osmi let pak došlo k výraznému zhoršení nemoci, kdy se jí lupénka rozšířila po celém těle. Nadějí pro Moniku je nasazení biologické léčby.

Rudolfovi bylo třicet osm, když si po prodělané chřipce a velké psychické zátěži všiml asi deseti podivných fleků na kůži po těle i ve vlasech. I když byl právě na služební cestě, zašel k lékaři, který ale také neporadil. Až po návratu domů do Prahy se dostal ke specialistovi – kožnímu lékaři. Ten měl bohužel hned jasno a tak Rudolf skončil nečekaně v pražské Ústřední vojenské nemocnici s lupénkou. Od té chvíle s ní bojuje všemi prostředky, ke kterým v posledních měsících přibyla i biologická léčba.

Spoustu času proseděla ve svém pokoji a nechtěla mezi lidi, do školy, ani mezi kamarády. Zakrývala se dlouhými rukávy a roláky. Od patnácti do 23 let byla lupénka tím, co jí bránilo jít s chutí k vodě, na zábavu, ale i na vysokou. Ale před rokem nastal zvrat. Petra se díky biologické léčbě ve svých 23 letech znovu narodila.

V osmnácti letech našel pan Hanuš první příznaky lupénky ve vlasech. Netušil, že to je jen nenápadný začátek jeho celoživotního boje s nemocí. I když se s ní naučil žít, pořád hledal nové metody, jak její projevy zmírnit. Vlastně pořád hledal a experimentoval. Bohužel nic nezabíralo tak, jak by si přál. Úspěch se ale dostavil až po prvních dávkách biologické léčby.