Dobrý den, mám také zkušenost se sepsí a ráda bych jí zde sdílela, protože myslím, že by to třeba mohlo někomu pomoci. Lidé obecně o tomto zdravotním problému mnoho nevědí a je na zdravotnících a na nás, kdo jsme sepsi zažili, abychom o ní zvyšovali povědomí a předávali svou zkušenost jakoukoliv cestou. Vše se odehrálo před pár lety, když mi bylo 20, připravovala jsem se na maturitu a přijímačky na VŠ. Je to už nějaký čas, ale tahle zkušenost je ve mně stále velmi živá a snažím se z ní vytěžit to dobré a předávat ji. K rozvoji sepse u mě došlo v důsledku infekce kyčelního kloubu, která se do kloubu dostala přes píštěl, kterou jsem tenkrát měla nedaleko třísel. Jsem na inv. vozíku a jsem hodně hubená, takže u mne vznikla proleženina a následně píštěl, kterou mi infekce(kterou moje lékařka na chirurgii bohužel zanedbala) postoupila do kyčelního kloubu. Později se mi infekce dostala do krevního oběhu a způsobila celkovou sepsi. Ta se u mně projevovala slabostí, únavou, nevolností a pocitem na zvracení, zimnicemi, kožními problémy, padáním vlasů, bušením srdce, kašlem a dalšími problémy. Postupně jsem neměla energii ani na tu sebemenší aktivitu. Nakonec jsem skončila v nemocnici (Motol) ve vážném stavu na noční operaci, na jejíž přežití mi moc šancí nedávali. Trpím mnoha zdravotními problémy a už jsem zažila ledacos, ale tak zle a zvláštně jako tenkrát, mi asi nikdy nebylo. Měla jsem pocit, že to prostě nemůžu zvládnout, že je to konec. Musela jsem dostat několik transfuzí, aby mne vůbec mohli operovat. Měla jsem štěstí. Díky lékařům z ARO, ortopedie, chirurgie...a mým rodičům, kteří trvali na tom, aby o mne pečovali opravdoví odborníci, vše nakonec dobře dopadlo. Operaci jsem zvládla, antibiotika (2 druhy) zabrala a po 6 dnech na ARO a celkem 3 týdnech v nemocnici jsem se mohla vrátit domů (antibiotika jsem následně doma brala ještě několik týdnů) a pak i do školy. Byla a dodnes jsem za to neuvěřitelně vděčná všem, kdo mi pomohli a zachránili mi tak život. V rekonvalescenci mi nejvíce pomohlo doplnování vitaminů a minerálů, pobyt na čerstvém vzduchu, rodina, kamarádi a pozitivní pohled na tuhle mou zkušenost. Svou zkušenost se snažím předávat dál a zvyšovat tak povědomí o sepsi a povzbuzovat lidi okolo sebe, aby se nenechali odbýt, i když jim jejich lékař tvrdí, že je vše v pořádku, a věřili svému tělu, když jim říká, že se něco děje. Dodnes sice mám vlivem prodělané sepse pár problémů (o následcích sepse se také velmi málo mluví), jako je nedostatek hořčíku a strach z každé, byt' i banální infekce, ale mohlo být hůř. Život za to stojí! Přeji všem tady, at' je lépe nebo, pokud jste sepsi nezažili, at' se vám vyhne obloukem. Krásný předvánoční čas!
Přidat nový komentář