Dobrý den, pane Michale, když jsem se podívala na vaši tvář, tak jsem si řekla, že být mužem, tak smeknu klobouk. Co jste musel již prožít a přesto máte takový klid /možná relativní/ ve svém výrazu.
Potýkám se s problémem péče o starou nemocnou matku a babrám se v tom, jak to psychicky zvládnout. A teď čtu o vás a o vašem osudu, člověk se zastydí, že vy a tak mladý, máte takhle postavené mantinely života. Pokud to není tajemstvím, zajímalo by mne, jak se k tomu postavila vaše žena a rodina. Navštěvují vás? CHci vyjádřit svůj obdiv a z celého srdce hodně hodně sil na cestě, kterou máte před sebou. S upřímným pozdravem MK.
Přidat nový komentář