Můj přítel byl hospitalizován s nádorem hrtanu. Byla provedena traceotomie s tím, že posléze bude nádor vyoperován. Po operaci byl dán na klasický normální pokoj, kde ležel úplně sám a ani nebyl připojen na přístroje. Když jsem za ním se syny dojela, bylo mi sděleno, že je zde podezření na zhoubný nádor a že po výsledcích bude nádor odstraněn. Kdyzž jsme došli za přítelem na poioj, byl v dobré bnáladě, trošinku unavený, jak po narkoze, ale v poho, úměrně prodělanému zákroku. Na druhý den ráno, mi z nemocnice volali, že přítel v noci hadičku vytrh a došlo k zástavě srdce a následné resuscitaci. Po ní byl převezen na aro, kde byl uveden do umělého spánku a posléze, když se z něj neprobral, byl stav diagnostikován jako koma. Asi po desíti dnech byl převezen na ipku, kde se sestra prořekla, že není možné si jen tak tuhletu hadičku vytrhnout, porý je jištěna balonkem. Kdo že prý mi takovou blbost řekl. Když zjistila, že v nemocnici, , zmlkla. Přítel za dva dny zemřel. Během této doby, kdy jsem čekala, zdali se probere, jsem mluvila s asistentem z orl, který mi sice naznačil, že nádor je zhoubný, ale že po úplné laryngoskopii, by mohl přítel žít, třeba i deset let. No, a jak vidíte, je mrtev. Jen se každý diví, že nebyl na pooperačním oddělení a že ho vlastně nehlídali. Oni jen přiznali, že se dusil a byl v bezvědomí. A kde je pravda? Mám ji vůbec hledat? Je možné, že by lékaři nakonec svou chybu přiznali? Nejde mi o soud o peníze, ty mi život muže nevrátí, ale jen o princip a varování, aby k takovým chybám, kde končí lidský život, už nedocházelo.
Přidat nový komentář