Bipolární afektivní porucha - 2. část - léčba

Dobrý den, žiji s partnerem, jehož bývalá žena trpěla bipolární poruchou, podle lékařů lehkou formou. navzdory tomu řadu let odmítala pracovat, o děti se elementárně starala, ale zanedbávala domácnost, nevařila, mladší autistickou holčičku hledala opakovaně policie, když ji měla matka na starosti atd. Po rozchodu, kdy se její partner odstěhoval, ztratila zájem o obě své děti, soudně se jich dohodou na její návrh vzdala. Po rozchodu nastoupila do běžného zaměstnání - pracuje jako ambulantní zdravotní sestra, práci zvládá bez problémů. Děti si odmítá přebírat, přistupuje na to jen v případě, že jí poskytujeme finance a děti dopravíme až do bytu. To se podaří tak jednou za dva měsíce. Opakovaně jí nabízíme, že jí děti dáme na víkend atd. ale ona se vymlouvá, odmítá, požaduje peníze. Můžete mi prosím poradit, zda toto chování může být součástí diagnozy a jak postupovat, aby se stav kompenzoval? Měla několik psychiatrů a ti její stav hodnotí spíš jako lehký...U lékaře patrně uvádí, že si děti nepřebírá, protože nemá peníze na cestu. Obě děti milujeme a uvědomujeme si, že není vhodné poškodit nebo nechat zaniknout jejich kontakt s vlastní matkou. Je možné, že s bipolární poruchou se pojí ztráta rodičovského pudu? Mnohokrát děkuji.

zdrawím,pokud jsem to spráwně pochopila,jde wám o to,aby děti neztratily kontakt s mámou,která má BAP.Musím se přiznat,že i já na swé okolí zřejmě občas působím,že jsem bez zájmu o cokoliw.Myslím,že pro ní je důležité,že má znowa práci,nemyslím si,že by swé děti nemilowala,pokud mluwíme pouze w rowině jejího onemocnění.Wypadá to,že se spíše bojí,strach je součástí této nemoci.Strach ze selhání.Podle toho,co jsi psala,si na selhání šáhla a to jako máma a wědomí,že selhala jako máma musí být šílené.Jsem taky matka a jsem taky bipolární.Moje děti si též prošly obdobím,kdy si nutně musely myslet,že moje láska k nim je minimálně odlišná než to co zažíwají w okolí nebo widí u ostatních.Kdyby mě moje nemoc připrawila o práci nebo o sílu starat se o swé děti,tak jak bych měla,tak i já bych se po čase,kdy se dejme tomu staw zlepšil,bála zkusit opět naskočit do wlaku rodičowstwí.Jakmile zjistím,že jsem w určité oblasti selhala a newím pořádně ani proč,tak se dalšímu pokusu instinktiwně wyhýbám.Někdo by to mohl nazwat slabošstwím,leností nebo nezájmem.Za tím wším owšem wětšinou býwá strach a strach je ten nejhorší parťák,co můžete mít.Možná by nebylo od wěci jí nabídnout nejdříwe společné tráwení času s dětmi,we formě náwštěwy nebo společné procházky a ať už ti to zní jakkoliw,ukázat jí,že chápete její situaci a že při ní stojíte a rozhodně jí newyčítat wěci z minula.To je jakoby jste jí napůl zabili.Není to o tom,že si má uwědomit,že je máma,ona to stoprocentně wí a myslím,že tuším,jak jí asi po téhle stránce je.Bude to znít paradoxně,ale wětšinou pocit selhání w nás probouzí pocity,že už nikdy to nebude lepší a že bude rozumnější se stáhnout ze scény a neubližowat dál,tím jací jsme,i když je to zásluha naší nemoci.Wětšina lidí to chápe jako náš powahowý rys,no asi je to pro okolí těžké chápat,že je to nemoc.Držím dětem,jí a wám palce

nemáte něcos klávesnicí????

Dobrý den, zdravím všechny. Trpím bipolární poruchou jako zřejmě mnoho lidí v naší republice i na celém světě. Abych vám řekla pravdu, ani jsem nevěděla, že něčím takovým trpím. Začalo mi to ve 20 letech (dnes je mi 32) když jsem čekala svého prvního sana a zároveň jsem maturovala. Takže zřejmě toto dohromady bylo spouštěcím mechanismem. Potácím se životem celých 12 let, děti mám celkem 2 (dva syny) a jsem rozvedená. Když jsem čekala svého prvního syna objevily se první příznaky, děsivé sny, špatné myšlenky a nespavost samozřejmě. Porodila jsem a bohužel se nic nezlepšilo, ba naopak. Začaly těžké deprese, nezájem o dítě, agresivita. Nikomu jsem se nemohla s tímto svěřit, ale nakonec jsem našla po 3 letech cestu k psycholožce. Samozřejmě jsem dostala léky na deprese, na spaní atd. Ulevilo se mi, podařilo se mi zhubnout, bylo mi dobře. Potom mi moje praktická lékařka řekla, že tyto léky ale nemůžu brát celý život...a tady se stala ta nejzásadnější chyba. Dodnes mi ta lékařka tvrdí, že tohle nikdy nemohla říct, ale bohužel řekla. A já tedy v domění, že dělám něco špatně jsem léky přestala brát. A teprve teď se to rozjelo naplno. Stavy úzkostí, depresí, únava, nezájem, naprosté vyčerpání. Od té doby jsem ještě několikrát našla cestu k psychiatrům, ale jakoby se moje tělo zablokovalo a nechce nyní léky přijmout. Prý to může být taková reakce organismu, na to, že jsem kdysi léky měla a přestala jsem je užívat. Každý lék, který jsem dostávala, tak to bylo horší a horší. U všech jsem měla těžké negativní účinky a nemohla jsem je brát. Vše jsem musela přestat užívat, rok jsem neměla nic, protože jsem se děsila toho, jak mi bylo při léčbě. Samozřejmě, tím, že jsem nebrala žádné léky, tak mi bylo opět hůř a hůř. Nyní jsem na půlce lenuxinu, s tím že se uvidí co to se mnou udělá. A co vám všech chci říct, že psychiatrička ke které docházím má naobjednávané pacienty po čtvrt hodině a když se ten před vám víc zakecá, tak má na vás třeba 7 min. Nechce se se mnou pouštět do nějaké debaty, napíše léky a sbohem. Přitom sama je kolikrát nešťastná z toho, že mi nic nezabírá. Přitom bych si tolik chtěla s ní promluvit o té nemoci o tom co proživám. Ale...vzhledem k času to prostě není možné. Až paní, ke které chodím na masáže (ona je fyzioterapeut a pracovala taky na psychiatrických léčebnách) mi teprve objasnila co to je vůbec za nemoc, kterou trpím. Nazvala ji jako BIPOLÁRNÍ PORUCHA a já jsem za to moc ráda,protože jsem vlastně ani nevěděla co mi je. Díky internetu jsem samozřejmě zjistila, že je to skutečně vážná nemoc, která se vlastní vůlí nedá zvládnout ani překonat. Že bez léků není pomoci. Že nejsem slaboch, který nic nezvládne a nedokáže, ale ta nemoc mi tak ubližuje. Znemožňuje mi běžný denní život, od vstávání, nakupování, vaření, praní, žehlení a samozřejmě jsou to vztahy.V souvislosti s touto nemocí se u mne objevily ještě příznaky různých fóbií - z obrovský nákupních center kde nejsem schopná vejít do obchodu, ne tak si něco koupit, Spoustě běžných situací se musím vyhýbat. Nedokážu je zvládnout. Jenže komu to říct, kdo mi s tím pomůže??? Psychiatrička zjevně ne, klinická psycholožka, která je u nás ve městě, tam věčně není a kam dál??? Našla jsem si, že pro pacienty s bipolární poruchou je vhodná kognitivní behaviorální léčba - dnes sedím u počítače a hledám ve svém okolí psychiterapeuta, který se tím zabývá a stále mám smůlu. Ještě jsem nikoho nenašla. Připadá mi to jako neřešitelná situace. Jako začarovaný kruh. Jsem z této nemoci naprosto vyčerpaná a jsem ráda, že jsem to mohla alespoň někam napsat. Moc zdravím všechny, kteří mají tytéž problémy a snad nám někdo pomůže a budeme moci vést opět kvalitní a plnohodnotný život. Děkuji s pozdravem Vilík

Dobrý den néní to omlova pro paní,že nechce děti,já mám taky bipolární poruchu a zažila jsem ten stav selhání,že člověk necítí lásku k dětem necítí nic.Ale pokud muže chodit do práce tak je na tom líp a měla by se snažit to napravit.Mám 2 děti a vždy když je líp tak jim to nahrazuji.Děkuji

Tuhle nemoc mám také, mám velmi náročné časově náročné a stresující povolání, manžela, syna a dva psy,,zrovna mám období vyčerpanosti,a tento článek mne donutil zastavit se, zítra si jdu popovídat se svým psychiatrem a zpytovat svědomí,,vysadila jsem si léky,,s tím, že jsem zdravá, že nic nepotřebuju atd.,,no a ono mně to zase dohnalo!Jediné co mi vadí, že jsem spoustě lidí pro smích, někdy mi fakt hrabe,,, Má rada zní,,berte léky, a když jste unavení,,nepřebíjejte to,,hezky pěkně lehnout do postýlky a ať mi svět políbí..já například jdu na dlouhou neschopenku,, a doma budeme mít zase pohodu :-D

Dobrý den :) Chtěl bych se zeptat, s jakými léky jste začínali léčbu?:)

Dokáže člověk na toto onemocnění přijít sám ?

Dobrý den, syn se několik let léčil na psychiatrii, těsně před zkouškami upadl do depresí, lékařka to řešila antidepresivy, ale nám jako rodičům se to nezdálo. Začali jsme vzpomínat, hledat na netu a mě nakonec napadlo, jestli syn náhodou netrpí bipolární afektivní poruchou. Když jsem to lékařce sdělila, řekla mi, že já nejsem ta, která může stanovit diagnózu a syna léčila dál antidepresivy. Léčba nezabírala, syn ležel celé dny v posteli, nakonec se ani nevyučil. Jednoho dne jsem to nevydržela, s manželem jsme si se synem promluvili, večer sbalili věci a ráno jeli k doktorce pro doporučení k hospitalizaci na psychiatrii. Zde se diagnoza potvrdila. Syn několik roků věděl, že má nějaký problém, ale nedokázal ho definovat a před námi vše tajil, bál se, že bude hospitalizován, co nám povídal, tak měl strach, co mu vlastně je, měl obavu sám ze sebe. Jsem ráda, že jsme konečně přišli na to, co mu vlastně je, posledních 6 let bylo jedno velké peklo. Teď bere čtvrtý měsíc léky a zatím je v pohodě, i když to není jako dřív. Ale o 1000% lepší, než před léčbou. Takže myslím, že člověk sám může přijít na to, že touto nemocí trpí, ale pozná to spíš jeho okolí, podle změny chování.

Rada bych si s nekym popovidala a dohromady budeme vedet vice,dekuji Vam za kazdy prispevek,at je jakykoliv a pise ho kdokoliv.PROSIM O VASE PRISPEVKY NA E-MAIL [email protected] DEKUJI VSEM A PREJI SLUNICKO V DUSI....

Hezký článek! Další informace o této nemoci lze čerpat z www.bipolarni.cz to je web věnovaný přímo bipolární poruše a píší ho lidé, kteří tou nemocí trpí.

MUDr. Tomáš Novák, který psal tento článek je spoluautor z mého pohledu asi nejlepší knížky o BAP v ČR a SR. Tímto mu chci za ni poděkovat (snad si to u tohoto staršího článku přečte). Taky se mi líbí web o bipolární afektivní poruše www.bipolarni.cz . Sic ho nepíší MUDr. ale pacienti ale to má také svoje kouzlo. Ještě jednou před MUDr. T.N. smekám.

Dobrý muj manžel před 9 měsíci byl hospitalizován a byla mu zjištěna Bipolární porucha léky bere už celých 9 měsícu a i když bere antidepresiva tak pořad trpí depresemi ale hlavně byl veselý člověk a tet je pořád bez nálady a jen by ležel tak se chci zeptat jestli je to možný že by ho ty léky tak utlumili máme dvě děti tak bych mu chtěla pomuct aby to bylo pro něj jednoduší děkuji za rady

Prosím je možné, že mám výpadky paměti fekuji