Ozbrojené složky České republiky mě umístily skutečně v předsíni né úplně na zem (byla tam jedna matrace a já naštěstí měl jednu larisku). Výhled jsem měl fascinující. Vstupní dveře byly bez prahu a u země byla v celé jejich šíři škvíra (tou mrchou táhlo). Jinak to bylo fajn (až na ty bzučící masařsky u teplé žárovky), možná jsem si i chvilku (hoďku) klimbnul protože mě škrábalo v krku = takže jsem chrápal. To všechno vyvážila pravidelná modní přehlídka spodního prádla. Jediné co bylo horší, nyla cesta dom, měl jsem co dělat udržet se vzhůru.
Konči, mě mrzí, žes kvůli mě jsi tak trpěla. Jak jsem říkal, ozbrojené složky říkaly, spíš u nás, tady si lehni a jako správný občan jsem uposlechl výzvy na první příkaz.
Po pravdě, za setkání s takovými správnými lidmi , nějaké né úplně pohodové spaní určitě stálo. Jo a pozdrav Milošovi.
Lidi musím končeit, ještě jeden doktor se klepe nedočkavostí, aby prohlédl mé staré vetché tělo. Tak později. Abych splnil požadavek Ireny, tak jsem kvůli tomuto psaní obětoval oběd.
Joooo a ještě jedno zjištění , pro Mony. Doopravdy ta zima je proti tloustnoutí. Jestli se mě nezbláznila váha, tak jsem na srazu ponechal víc jak jedno kilo. Já vím, já vím, já vím, že při té mé tonáži te není postřehnutelné, ale přece jenom malá vlašťovka. Mony funguje to.
Přidat nový komentář