Ahoj, kdyz se me tyto problemy objevili poprve tak jsme taky na zacatku netusil, ze to muze byt deprese. Nemohl jsem jist, mel jsem prujmy, bylo me spatne.... takze jsem prosel nejaka vysetreni a nakonec jsem vanoce stravil v nemocnici s tim, ze mam salmonelozu. Pona vratu domu to bylo o neco lepsi - doma je doma. a poak jsme meli jit na narozeniny. Najednou jsem byl uplne mimo zase me bylo zle a z narozenin nic nebylo. Porad jsem chodil do prace (presneji receno na civilku), obvodni lekarka me predepsala nejake uklidnujici leky , ale nebylo to k nicemu. Bylo to porad stejne. A tak vyslovila nazor, ze bych mel jit k psychiatrovi (v lednu). No to bylo neco. Ale nakonec jsem tak sel, protoze jsem nevedel kudy kam. Z prvni navstevy jsem nebyl moc nadseny a moc jsem mu neveril. Dostal jsem leky (Citalec a Xanax) a byl jsem upozornen, ze ze zacatku se priznaky muzou jeste zhorsit. A zazil jsme hrozny mesic. Za den jsem snedl treba jen zeleninovou polevku. Ale postupne se to lepsilo, ale velmi pomalu. Narodila se nam dcera (v unoru) a kdyz jsem zvadl i byt u porodu (coz jsem ve svem stavu vubec nepredpokladal) zacalo se to obracet. V dubnu jsme se vratil do prace a o kvetna jsem byl bez leku. V cervnu jsem zvladl zajezd do zahranici a byl na 4 roky pokoj. Necekal jsem, ze se to vrati. Ale stalo se pri narozeni naseho tretiho ditete. No a pak se "to" stalo hned po roce po narocnem podzimu, kdy bylo moc prace, skladal jsem narocne profesni zkousky, delal jsem jeste "bokovku", domlouval jsem se v praci jak dal a po novem roce jsem mel pocit, ze uz vsechno nemuzu stihnout a zvladnout.
I kdyz uz znam jak prubeh lecby probiha, nejak jsem si nepripouustel, ze to bude zase stejne.Je to stejne. Jen uz vim kde je problem. A vim, ze to zas prejde. Citalec zabira opravdu postupne (i v letaku pisou, ze optimalni ucunek nastava cca po 3 mesicich lecby) a proto aspon ze zacatku potrebuju Neurol (generikum Xanaxu). Ze zacatku jsem mal 3x0,5mg denne, ted po 6-ti tydnech uz me staci 0,5mg rano - protoze nejhorsi jsou pro mne rana. Ale ma to klesajici tendenci. Otazkou je co udela navrat do prace, ale dle drivejsich zkusenosti zase vim, ze se to podda.
Mozna bys mohla s doktorem probrat jestli si k kritickych situacich (nakup, autobus) nevzit treba pulku Neurolu. Me to fakt uklidnuje. Obcas jsme ho bral i kdyz jsem se nelecil - treba 1-2 mesicne. Ale je to individualni.
Nikdy jsem nebyl priznivcem "zobani bobuli, ale nekdy to jinak nejde. Ted bych jen rad prisel na to, jak zabranit dalsimu navratu teto potvory. Chci zkusit nejake analyzy stopovych prvku v organismu a hlavne se musim naucit odpocivat a neblbnout. Obcas chce clovek vyhovet vsem a ono to nejde. Musim sa naucit rikat ne. Premyslim i o rozhovoru s psychologem.
Taky me prekvapilo kolik lidi ma tyto problemy. Nekde jsem cetl, ze je to kolem 15 procent populace. A nejhorsi je, kdyz si to nekdo neprizna. A taky nesnasim pohledy nekterych doktoru a lidi vubec, kteri "to" vubec neberou jako nemoc. Rady typu "tak si to tak neber" jsou opravdu k nezaplaceni. jeden muj znamy rika, ze je to jako radit nekomu, kdo ma zlomenou nohu - "tak si to tak neber, vsak ta zlomenina neni videt, to rozchodis".
O tom, ze to neni sranda svedci i jedna statistika. O tom, ze rocne na silnicich zemre cca 1000lidi se pise porad. Ale to, ze rocne spachaji lidi cca 1500 sebevrazd se nejak nemluvi. Podle me chybi osveta a pochopeni lidi. Kdo to nezazil na sobe, nebo ve svem blizkem okoli tak to nepochopi.
Mej se a bud si jista, ze to odezni.
Přidat nový komentář