Inkontinence u starých lidí

Já mám bohužel již vlastní zkušenost. Vše začínalo malinkou kapičkou, potom mi unikla moč třeba na záchodě, ale nestačil jsem se svléknout a část potřeby jsem "si pustil" do slipů. To už bylo trochu horší, ale sváděl jsem si to na roky. ( už 60). První už zarážející zkušenost nastala, když jsem prostě na ten záchod nestačil dojít a vymočil jsem se po cestě do prádla. Prostě jsem to nedokázal zastavit. Kamarád mi poradil vyzkoušet plenkové kalhotky, zezačátku jsem se hrozně styděl je nosit celý den, měl jsem, hrůzu, že to někdo na mně pozná. Jaký jsem byl hlupák. Ale vždy jsem cítil, že močím a pokud to bylo venku, tak jsem se hrozně styděl, že už ani tohle nedokáži zvládnout. Situace se postupně zhoršovala, vložky byly pro mně málo a kalhotky jsem používal stále silnější. Bohužel ani tehdy jsem nešel ke své lékařce, ale krize, a to myslím jak zdravotní, tak hlavně psychická nastala, když jsem v noci přestal cítit, že močím, kalhotky a silné vložné pleny na noc byly najednou málo a to ráno, kdy jsem se probudil v promočené posteli a celý mokrý byl hrozný šok. Teprve tehdy jsem se odhodll svěřit se lékařce. Když pominu to, že mi poradila, jak postupovat, ale napsala mi i poukazy na pomůcky, (dosud jsem si je kupoval), ta největší pomoc byla ale ve psychice. Takže pouze vlastní blbostí jsem nyní ve stadiu,kdy u mně dochází k naprosto nekontrolovatelnému a samovolnému úniku moče, nosím ty nejsilnější kalhotky a někdy i vkládám plenu, na noc dvě pleny a inkontinenční podložka pod sebe. Jenom proto, že jsem váhal požádat lékaře o pomoc. Ale nějak se to sněžíme řešit, i když pomalu začínám věřit tomu, že s plenkami jsem v životě začínal, ale asi i skončím.