Obdivuji všechny, kterým lumbální punkce proběhla dobře. Já jsem prošla menší hrůzou. Poněvadž jsem zkolabovala, udělalo se mi zle a brněla mě ruka, odvezli mě do nemocnice s podezřením na mozkovou příhodu nebo něco podobného, což nakonec vyloučili, ale obávali se roztroušené sklerózy, tudíž mi řekli, že je nezbytná lumbálka. Vydržím dost věcí a jsem na ledacos zvyklá, proto jsem ze zákroku neměla nijak moc velký strach. Sestřička mě posadila na židli a doktorka mi zavedla jehlu. V tom okamžiku se mi udělalo zle, tak mě položili na postel a pak mě napichovali ještě tak na 6krát. Ty muka si nedokážete představit, poněvadž mi napíchli asi nějaký nerv, protože mi vystřelovala silná bolest do nohy. Mok se jim nepodařilo vzít a já byla s nervama totálně v háji. Vystrašená, nevěděla jsem co mi je a teď ještě tohle. Říkala jsem si, že mě už nebudou trápit, když se jim to tak nedařilo, ale to jsem se hodně zmýlila. za tři dny přišel doktor s tím, že mi to vezmou znovu, ale to už se tomu bránilo jak moje tělo, tak moje podvědomí, protože už si nepamatuji, co jsem dělala, byla jsem asi v totálním deliriu, protože jsem pouze protestovala a mok mi nenabrali. Narazila jsem na špatné lékaře, kteří mě navíc odměnili nadávkami o tom, že nic nevydržím a že jsem chcíplina, což mě docela urazilo. Když jsem odešla z nemocnice a můj lékař mi sdělil, že bych na lumbální punkci měla ještě jít, těžko jsem to rozdýchavala a doufala v zázrak. Ten přišel v podobě jedné úžasné paní doktorky, která mi řekla, že lumbálka není potřeba, poněvadž vše potřebné, co potřebují v mém případě zjistit, tak vyčtou z magnetické rezonance. Taky mi řekla, že doktorka, která mi prováděla punkci a následně doktor, který mě chtěl posílat na punkci po nějaké době znovu, mě tam jen tlačili, aby měli klid. Když se mi také zmínila o rizicích lumbální punkce, věděla jsem, že to, že se to nepovedlo na několikrát je prostě znamení, že tam nemám chodit. Díky této paní se mi vrátila radost ze života a já jsem v pořádku a zdravá.
Přidat nový komentář