Tak jak to píšeš, je to tak...jsem v tom úplně po uši...asi tak 3 roky.. Jak to začalo? Zhubnout..
Tak to bylo jen večer. Pak přišla rána pod pás, nevěra, a já nepolkla ani vodu, sevřené hrdlo, ajak jsem teda aspoň něco snědla, letělo to, ale ne prstem, ale žaludek se sám otočil, jen co to dostal, nervy, v tu dobu to byly jen nervy, za měsíc 10kg dolů, vážila jsem 44kg.nějak jsem to ustála, ale vychyrtlá...zhroucená, sama, ubečená...před ním a ní jsem bylá krásná usměvavá, jak jen to šlo, až ruplo v bedně a byla hysterická, zlá, nenáviděla a milovala, děsné pocity..pomalu jsem si dávala něco sladkého, třeba tribit..nešel do Wc, přidávála víc sladkostí, trošku přibrala tak na 49, cítila jsem se skvěle, pěkně hubená, ale nevychrtlá, jenže nervy stejně pracovaly, a mozek, přemýšlení, je s ní, co dělají, pořád je viděla..lednička to řřešila,snědla vše co bylo pod rukou..žaludek malý zcvrklý nezvyklý na jídlo také množství a letělo to, přibírala na váze 53kg, přitom vše vyblila...teď? přjíst a vyblít.nesmím ani začít jíst, je jedno co cokoliv, jahody, ovoce, zeleninu...zkončí to u 3rohlíků se sýrem 3 vajec, 2 brambor do toho čokoláda, 1litr vody a WC...jsem hnusná, můžu si za to sama, chodí mě doma poslouchat za dveře, hlídají jestli hned po jídle nejdu na WC, jdu ven do křoví..Hádame se kvůli tomu, prý se mu hnusím, at jdu se lečit, že stejně patřím na psichinu...vážím 55 a jsem neštastná, potřebuji zhubnou, ale nejde to..utápím se v depresích..nevím jak dlouho to ještě vydržím...
Přidat nový komentář