Díky takovýmto "vědeckým pojednáním", kdy se tvrdí, že pacienti žádné velké problémy se zákalky ve sklivci nemají, se výzkum tímto problémem nezabývá, nebo nemají žádnou šanci něco vyzkoumat. Ve skutečnosti je to pro postižené obrovský problém trvající celý den kromě spánku. Mnoho lidí hledá pomoc u psychiatra, u Yogy a Homeopatie, ale nic zatím nepomáhá a tak je člověk touto nemocí postižený odkázán jen na sebe. Šestnáct, nebo více hodin denně své mouchy a pavouky, které se mu honí před očima nenávidí a těší se na to, až zavře oči a jestli mu jeho psychické problémy dovolí, že usne. Každé ráno otevírá oči s nadějí, že jeho zákalky nějakým zázrakem nebudou ale marně. Zázraky se nedějí. Možná v Lurdech. Autorka tohato článku vysvětlila, že tato nemoc není nic vážného a že člověk neoslepne, ale zapoměla dodat, že to je velmi, velmi nepříjemný úkaz, který dovede lidem otrávit celý den a vlastně celý život. Velkou chybu se autorka dopustila v tom, že je to onemocnění, které postihuje starši lidi. Jsou známé případy, kdy devítileté děti už timto zákalem sklivce trpí a je nejvyšší čas, aby se tímto problémem a léčbou začal výzkum zabývat. Na tomto světě trpí mnoho, příliš mnoho lidí tímto zakalem sklivce a jen napsat, že to není nic závažného je málo. Když mně moje oční lékařka řekla to samé, tak jsem ji v duchu přál, aby také nějakou mouchu nebo povouka začla vidět. Pak by se na celou věc začla dívat jinak.
Všem postiženým přeji hodně síly v denodenním překonávání našich neškodných zákalů.
Přidat nový komentář