Ahoj. Před dvěma týdny jsem taky podstoupil operaci strabismu v Lexumu u MUDr. Flemrové. Jako dítě jsem prodělal 3 operace, až ta poslední, ve 12 letech, se jakžtakž povedla. Zhruba do mých 30 let to bylo v pohodě, v podstatě jsem na někdejší problémy s očima zapomněl. Teď je mi 39 a za poslední roky se mi šilhání vrátilo natolik, že jsem ztrácel chuť žít, a to nepřeháním. O další operaci jsem vůbec nechtěl slyšet, jednak po hrozných zkušenostech z dětství a jednak jsem se obával, že čtvrtá operace v pořadí nebude vůbec možná a nechtěl jsem tu beznaděj potvrdit. Mezitím jsem o strabismu nastudoval snad všechno, co se dalo, zkoušel jsem oči cvičit, taky aspoň částečně maskovat pohled dioptrickými brýlemi, i když vidím dobře. Všechno ale k ničemu, sebevědomí na nule, každý den chodíte mezi lidi s tím, že u vás budou předpokládat mentální retardaci a nic naplat, že jste normální, že máte VŠ, skvělou práci atd. Prostě peklo. Nakonec jsem se rozhoupal a šel na vyšetření. V Lexumu jsem podstoupil sérii důkladných vyšetření, paní doktorka Flemrová byla moc milá, všechno se mnou probrala, prostudovala předchozí záznamy z operací a usoudila, že revize je možná a rozhodnutí je jen na mě. Kývl jsem. Před operací jsem se třásl tak, že mi skoro nemohli píchnout injekci, ale musím zmínit, že paní doktorka, sestry a zejména anestezioložky mi velmi pomáhaly situaci zvládat i po psychické stránce. Toho si vážně moc cením. Bolest po probuzení snesitelná, pak to ještě trochu přijde k sobě, ale s oblbovákem na bolest je to v mezích. Fakt je, že jsem první dvě noci nespal. Myslím hlavně proto, že se mnou cloumaly emoce… protože po operaci je postavení mých očí perfektní a vypadám normálně, i když zatím trochu zombie, než se zahojím. Takže, stokrát díky klinice Lexum, milému personálu a tisíckrát paní doktorce Flemrové. Moje radost a vděk se nedá popsat.
Kdyby chtěl někdo poradit, popovídat si o šilhání, operaci atd., tak mi napište na: [email protected]
Přidat nový komentář