Tato nemoc obtěžuje pravděpodobně až třetinu lidí, jistě jste se s ní proto již ve svém okolí setkali. O co se tedy jedná? více ...
U me se projevuje drazdivy tracnik. castym dopolednejsim nebo rannim vyprazdnovanim po kazde akutnim nahlim,nejedna se casto o prujem, Znam,ze je to horsi ve stres,situacich.Da se to lecit? Nemuzu rano nikam,cestovat vubec Dekuju
Já tím trpím také do malička, mám lepší a horší období. Když jsem trpěla depresemi, tento problém úplně zmizel - proto jsem si na 100% jistá, že se jedná o psychické onemocnění. Někde jsem četla, že je břicho ve stresu, asi na tom něco bude. Zatím si pomáhám imodiem (nebo jsem měla od lékařky kalciové tablety) a pokud vím, že by hrozilo místo bez WC, taky raději nejím. Jde o zvyk a hlavně o to, jak to máme srovnané v hlavě - kolikrát se mi ihned po zjištění, že někde WC je, uleví a ani tam jít nemusím. Jinak ale všechny chápu, je to hrůza. Blbé taky je, že kdo to nezažil, tak nepochopí... Jinak když jsem někde, kde opravdu nepotřebuji a nechci vysvětlovat své problémy, tak říkám, že se mi neudělalo dobře - to zní dost obecně a stává se to prostě každému (nikdo také nevím, že u nás je to bohužel každý den). Zatím jsem ale nepřišla na to, co by pomohlo... :-( Držím všem palce!
Tohle je přesně můj případ - dráždivý tračník. Nemůžu vůbec pomalu vycházet z domu, aniž bych se nepokálela. Cesta autobusem do města nepřipadá v úvahu vůbec. Ani k lékaři. Posledních pár měsíců, co jsem na mateřské, už nedokážu ani dojít nakoupit pečivo do obchodu, který je kousek. Je to neuvěřitelný stres. Už se nedokážu z ničeho radovat, protože nikam nesmím. Co bude po mateřské, to si vůbec nedovedu představit.
Ahoj Lído.Plně s tebou cítím,to samé mém já :-( nemůžu nikam aniž bych se nepo.... Na výlet s rodinou ani náhodou a na nákupy to samé.Také jsem na mateřské,takže vím jaké to je.Byla bych vděčná tomu,kdo by mi od toho pomohl.Jestli můžeš tak mi písni email,ráda bych se na něco ještě zeptala.Pa Lenka [email protected]
Mám stejný problém.Již jak vyjdu z domova,mám strach, že budu muset okamžitě vyhledat toaletu.Nakupovat chodím pro jistotu do větších obchodních domů,kde je WC.Cestování v dopravních prostředcích je pro mě utrpením.S tímto problémem již bojuji řadu let a jsem šťastná, pokud nemusím z domu vycházet.. .
Ahoj Vám všem. Také jsem měla tento problém, je to na hlavu když člověk je vázaný na domov a rodině. Začala jsem hledat léčitele, ale marně. Známá mě obějdnala u léčitele, ale nedávala jsem tomu žádnou šanci. Dnes je tomu dva měsíce a konečně mohu ven a užívat si dětí na výletech a to jsem trpěla pět let. Ten léčitel mě s toho dostal, nikdy mu to nezapomenu, je hodný a člověka dokáže psychicky naladit.. Možná pomůže i Vám, ale upozorňuji má celkem plno. Tady je jeho email [email protected]
mohla bych se zeptat od kud léčitel je? mám stejné problémy již 7 let a už s tím musím něco dělat , dík y moc, jak jste na tom teď?
Dobrý den, jak se vám daří? Píšete , že pomohl léčitel ?? Pořád to platí ?? Léčitel je odkud, jsme z Brna. Děkuji
Holky, jsem na tom úplně stejně. Trpím tím od školky. Je mi 31. Někdy mám lepší období,někdy se to vůbec nedá. Teď jsem na mateřské a mám problém jít s prckem i k lékaři. Jsem z toho už hrozně vyčerpaná. Tak se držte.
zdravim vsechny,ja mam to co vy,chodim na zachod i dvacetkrat denne,lezela jsemm i v nemmocnici,zhubla jsem behem trech mesicu dvacet kilo,bylo me hrozne,mam za sebou vsechny vysetreni,a jsem podle doktoru zdrava,manzel to uz nevydrzel a odesel ode me ,ani se mu nedivim,zkazila jsem mu zivot,a deti ty me taky vidi jako trosku,je mi takk strasne smutno,mam jenom strach ze se to nikdy nezlepsi,umrelo me miminko,mozna proto jsem na tom tak spatne,uz nevim co dal,jak ten prujem zastavit,poradite me nikdo,dekuju moc
Tak to mě přesně taky trápí. někdy si už myslím, že je to dobrý a pak to zase zčista jasna přijde. Strašně mně to omezuje život. Když jsem na praxi, tak kvůli tomu nejím, přestanu asi i chodit na obědy ve škole, protože někdy je to dobré a pak to přijde přibližně 20 minut po jídle a já se pak kroutím v lavici a jsem ráda, že to stihnu na wc. Jsem mladá (23 let) a chtěla bych tolik věcí dělat, ale nemůžu jen tak z minuty se spontánně rozhodnout a někam jet. Musím vždy přemýšlet dopředu. Ráno se obvykle nasnídám tak ještě 2 hodiny předtím, než jdu do školy, protože obvykle jdu ještě několikrát na wc.a stejně pak ještě několikrát jdu ve škole. už jsem kvůli těmto problémům odmítla několikrát schůzku s kamarády a nebo s potencionálním přítelem. Takhle jsem sama a jak se mám seznámit, když mně to takhle komplikuje život?to abych nejedla fakt celý den, když chci jít s někým na rande:((((
Pavlino, mas uplnou pravdu.je tak tezke vysvetlit partnerovi, jake to jsou problemy. byl jsem s holkou v parizi a kvuli temto problemum jsem si toho mesta vubec neuzil. je to strasne. Pavlino, nedame to spolu dohromady? :-) budeme mit navzajem pro tento stav vic pochopeni ;) jinak doporucuji jist v malych davkach ale casteji. napr ne 2-3x denne vic, ale treba 5x ale male porce, dost to zabere.jak se totiz clovek najednou naji vic, tak ma zadelano na problem.ad reasec, neni moc dobry, tlumi totiz nervovou soustavu. pouzivam imodium, zvykaci, ale musim to kombinovat s malym prisunem jidla. rano nejim. ale dam si lzycku medu, dopoledne telo a mozek totiz lepe vstreba cukry, takze pak mi to aspon trochu mysli. zkousel jsem autosugesci, jako ze sedim v aute v zacpe, neni kam odparkovat a ja mam svuj stav. tak zacnu dychat a rikam si ze no a co, tak se po.... pomaha to, ale jenom, pokud nejsem ve stresu jeste z nejake jine veci, treba ze jdu pozde na schuzku (uz jsem kvuli tomu resil, ze si koupim dodavku s tmavymi skly a vzadu budu mit mobilni zachod. fakt uchylne). pak nejist na vecer moc. radsi se najist pres den, pak nejsou takove problemy rano. moje babicka mi kdysi radila, ze pri zacpe cvicit brichem a pomoct strevum. takze rano pomoct strevum se co nejvic vyprazdnit. no uz me nic nenapada. kdo tyto problemy nema, tak nepochopi.lidi si o me mysli, ze jsem namysleny, nechci totiz s nikym jezdit, a podobne. je to fakt utrpeni. tak preji vsem hodne zdaru. mimochodem, aspon ale nebudeme mit rakovinu tlusteho streva :-) P.S. Pavlino, ozvi se, dame dietni rande, nekde pobliz verejneho wc :-)
Globus? Ten je u nás v pohodě-má totiž záchod. Horší je Tesco, který je má o poschodí níž, nebo nedej bože Albert (bez wc) ... Jsem moc ráda, že jsem jedna z moha-článek mi udělal velikou radost! Víte, lidem z okolí se to kolikrát vysvětlit ani nepodaří. Za ta léta boje jsem už pár lidem kolem sebe vysvětlila, že nesmím nikde čekat, na autobus musím chodit na čas a na vycházky chodit jenom když je dobrá konctalace. Teď se snažím prožívat vše v klidu a bez stresu, Nejíst nějak rizikově a eliminovat vše,co může přivodit nepříjemnosti-abych mohla normálně žít. Všem nám držím palce:-)
.Doporučuji po ránu Psylium dvě čajové lžičky do dvou deci vlažné vody , zapít ještě jednou dvěma deci vody a budete mít pokoj, je to doslova zázrak.Určitě to pomuže. Život je zas fajn.
Dobrý den, mám dotaz k Vašemu příspěvku... to Psyllium ráno v případě, že trpíte zácpou nebo průjmy? Na jaký problém ho doporučejete? Bojuju s průjmy přes rok, a tak abych to ještě nezhoršila, už tak nevím co s tím... Děkuji, Jana
Co pomohlo mne: 1) cvicit a to samozrejme brisni svaly a prip. delsi chuze (na kolem baraku, kdyz to nejde moc daleko). 2) Dale paradoxne se PORADNE najist - cca kazde 2 hodiny neco snist. 3) hlavne na to nemyslet! to je asi to nejtezsi... a zaroven nejucinejsi. Ad 3 je Ze zacatku fuska, ale kdyz sami sebe presvedcite, ze to funguje, tak uvidite vysledek :-) Rovnez lze zkusit vydrzet 'nutkani'; napr. znate: tusite ze se bude chtit, zacnete panikarit kam a skoro je na svete pr.ser ale jakmile jste 20m od domu ci wc, tak to prejde...ne? ;-) Drzim palec!
Mám po problémech užívám ENTEROL volně prodejný lék. Večer 1tobolku ráno po jídle jdu jednou na stolici a je tuhá.Tyto nepříjemnosti mě trápily několik let. Nyní mám pokoj. marie
Ahoj Marie,zajímalo by mně jak dlouho užíváš Enterol.Začala jsem ho taky užívat a je mi fakt líp.Pafka
Ahoj všichni, vždycky sem ráda, že někdo rozumí mím problémům. Dráždiví tračník mám cca 3 roky (od mých 20 let) všechno začalo po velké střevní infekci. Byla jsem z toho dost bezradná, naštěstí mám přítele, který má pochopení a snaží se mi vyjít vstříc. Ze začátku pro mě bylo nemyslitelné jet autobusem nebo si dat nekde hamburger, ale snažím se to překonat. Takže jezdim autobusem třeba jen kousek, vezmu si sebou třeba i čisté kalhoty kdyby něco (teď už ne) vždy se při jízdě snažim nějak zabavit telefonuju, čtu, ... abych nemyslela na to že sem v autobuse. Tím že sem to začala takhle překonávat se mi moc ulevilo a můžu dělat a chodit ven i když mi to dřiv dělalo problémy. Sice je pravda že si vždy tak trochu kontroluju kam běžet až "bude nejhůř" ale musim říct že je to čím dál lepší. Proto vám všech chci říct, aby jste to nevzdávali a snažili se pomalu posunovat své hranice (vždy s imodiem po ruce) protože vim jak vám je a je opravdu škoda se nechat takovou nemoci požírat :o)) Ještě doporučení začněte na dlouhé výlety chodit do lesa - tam nikdo neni a můžete kdykoli odskočit Držím vám palce Klára
Mně od mala bylo tak jednou do měsíce (možná i častěji nebo méňě častěji) zle - křeče v břiše a následný průjem, od střední školy (asi kvůli více stresu) mi ale takhle bylo špatně čím dál tím častěji, i několikrát do týdne. Střídají se u mě období, kdy mám klid a je mi dobře a z toho se pak křeče a průjmy objevují každý den. Teď už se dá i vypozorovat po jakých jídlech se tyto stavy objevují - samozřejmě to jsou ty nejoblíbenější, nicméně aspoň nejsem moc omezená v cestování nebo zmiňované jízdě autobusem. Problémem ale u mě je, že jsem až vychtrlá, ve 20 letech vážím stále kolem 45 kg (vážím tak od 13 let), což vede stále k obviňování z anorexie apod. I když někdy se okolí nedivím, když při obědě v restauraci sním více, než moje střeva unesou a běžím na záchod, což u nezasvěcených může vést k různým závěrům :( Diagnozu od lékaře potvrzenou nemám, ale vzhledem k tomu, že nemám ani žádnou potravinou alergii (na tu jsem se testovat nechala), ani problém se štítnou žlázou, tak tohle mi i z hlediska příznaků přijde jako nejpřesnější :(
Ahoj Marie.Chtěla bych se zeptat,jak ti ty problémy začali a jak jsi na tom dnes.Zatim jsem používala Imodium ale chci vyzkoušet i ENTEROL.Mám malé děti a nemůžeme jet ani na výlet ani na plovárnu.Manžel mi to jen vyčítá a tím mi opravdu nepomáhá.Ale chtěla bych konečně vyjet s dětmi na výlet.Když jedeme nakoupit třeba do Globusu tak se musim motat pořád v dohledu záchoda a mě už to nebaví.Zatim ahoj Lenka
Zkuste se obrátit na terapeuta tradiční čínksé medicíny, který se zabývá fytoterapií. Podle vlastni zkusenosti jejich bylinky na tyto problémy fungují perfektně.
Ahojky. Mám stejný problém už několik let, ale můj manžel i děti si už na to zvykli. Výlety řeším tak, že nic nejím - třeba i celý den a pokud je výlet nadlouho, tak používám RASEC (tablety). S rodinou to ještě jde, ale horší to je s kolegy v práci, těm nic vysvětlovat nechci a tak se z různých akcí vymlouvám (pokud nemám jistotu, že je v blízkosti záchod). Horší jsou služební cesty... Je to ale rok od roku lepší. Pomohl mi i psycholog, ke kterému jsem chodila, protože jsem už nezvládla ani ten "Globus". Je dobré vědět, že v tom nejsi sama. Držím palce !!!
Múj manžel trpí podobným problém, rozněž jeho otec, děda, bratranci, sestra... Vypozorovala jsem, že největší nepřítel této poruchy je nepravidelná strava. Pokud jí pravidelně 5x až 3x denně, je OK. Jakmile nestíhá on, nebo také já navařit, má problémy.On nechce tento fakt přijmout, ale za 16 let společného života vím, že nezáleží vůbec na tom, co sní, ale musí jíst naprosto pravidelně. Proto, i když problémy nastanou, přemluvím ho, aby jedl. To je moje zkušenost jako "pečovatelky" o jednoho postiženého tímto problémem.-:)
Trpím tím už od narození, bohužel jsem to podědil po svém otci, který tím taky trpí. A vím jedno, nikomu bych to nikdy nepřál! Je to strašný, když se vám po celý den neustále chce na záchod. :( Byl bych strašně rád, kdyby se na to objevila nějaká permanentní metoda, protože mne to celkem štve :/
Zdravím "podobně postižené" a chtěla bych se podělit o svou zkušenost. Stejnými problémy trpím asi čtyři roky (od 17 let), na internetu jsem si před časem našla, že jde o dráždivý tračník, ale k doktorovi jsem nešla, myslela jsem, že to samo vymizí... Ale ono se to akorát zhoršovalo a zhoršovalo, že jsem si řekla dost a začla to řešit. Mé obvoďačce bylo hned jasné, že se jedná o poruchu způsobenou stresem/nervama/hlavou, a tak mě doporučila na psychiatrii. Než jsem k doktorce dojela, tak jsem se sice mále po..., ale jakmile jsem vstoupila do ordinace, všechno to ze mě spadlo. Ač psychiatrička musela hned vědět, že jde o dráždivý tračník, nechala mě v klidu vypovídat se, kladla mi otázky ve stylu, kdy mě problémy nejvíc trápí, jak probíhá moje ráno na záchodě apod. Předepsala mi sulpirol (nevím, jestli se jedná přímo o antidepresiva, ale prý s ním má velice dobré zkušenosti, co se dráždivého tračníku týče) a doporučila psychoterapeutku - prášky jsou jen na přechodnou dobu, než začne fungovat ta terapie. Prášky beru zatím jen týden, takže výsledky jimi zapříčiněnné se zatím nedostavují, ale musím říct, že už samotná návštěva psychiatričky a "pokec" s ní mi neuvěřitelně pomohly. A tak bych chtěla apelovat na všechny, kterým tato porucha znepříjemňuje život, aby ji začli řešit tam, kde je její příčina, tedy v hlavě. Není to žádná ostuda chodit k psychologovi/psychiatrovi. A brát prášky na hlavu? Když to pomůže, tak proč ne! Určitě není od věci nějak upravit stravování, brát něco na sklidnění střev apod. (já třeba užívám probiotika, snažím se jíst pravidelně, vyvarovat se smaženého), ale hlavní bod léčby musí spočívat v hlavě, o tom nepochybuju. A věřím své psychiatričce, která mi říkala, že většina lidí se díky práškům + především psychoterapii úplně vyléčí. Takže přeji všem podobně postiženým hodně štěstí při léčbě a opakuji ještě jednou své doporučení - raději než podstoupení padesáti možných vyšetření střev zkuste jednou navštívit psychologa/psychiatra, je to každopádně příjemnější než takové kolonoskopické vyšetření (které bývá u těchto problémů většinou nezbytné) a může vám skutečně pomoct :-)
Jsem ráda, že je nás víc... Ale žije se s tím dost špatně. Ráda cestuji a ono se to moc nedá. Trpím tím už třicet let. Někde jsem slyšela, že do třiceti let se to dá vyléčit. takže, kdo má tu šanci musí ji využít!!! Dříve snad ani léčba nebyla. Po návštěvě doktora jsem obdržela belaspon a že to samo přejde. Dnes se sice léčím, abych mohla normálně fungovat. Lidi v okolí to vůbec nechápou,že mi bývá špatně apo kapsách nosím imodium a reasech, bez kterých nejdu ani do obchodu. Někdy si říkám, co jsem komu udělala..
Mám podobné zkušenosti. Když jsem byla mladá, tak jsem vážila jen 46 kg, a to až do čtyřiceti let. Důvodem byly časté průjmy a když jsem cestovala, tak jsem nejedla vůbec anebo endinaron Až jsem se začla léčit, tak jsem přibrala, ale problém úplně nevymizel. Bez imodia a reasecu neudělám ani krok. čím jsem starší, tím je ten problém pro mě namahavější. Vyléčit se to nedá, tak nevím jak budu bojovat dál...
Ahoj, je mi 30 let a mám intoleranci laktozy a zrejme asi i dráždivý tračník. Už jsem z průjmů a střevních potíží na prášky. :) Mám za sebou různá vyšetření a spousta návštěv u lékaře. Kdo má podobné problémy, jistě ví o čem mluvím. Nejhorší je, že na toto neexistuje léčba. Alespoň tedy u mě zatím nic nepomohlo. Držím bezmléčnou dietu, nejím tučné, snažím se stravovat zdravě a všechno je to zbytečné, stejně po jídle a ráno letím x-krát na wc. No, šílený. Klidně mi napište na mail a můžeme si vymeňovat různé rady jak strávit méně času na záchodě. :) tak se mějte. Můj mail je: [email protected]
Ahoj Také jsem měla tento problém, je to na hlavu když člověk je vázaný na domov a rodině. Začala jsem hledat léčitele, ale marně. Známá mě obějdnala u léčitele, ale nedávala jsem tomu žádnou šanci. Dnes je tomu dva měsíce a konečně mohu ven a užívat si dětí na výletech a to jsem trpěla pět let. Ten léčitel mě s toho dostal, nikdy mu to nezapomenu, je hodný a člověka dokáže psychicky naladit.. Možná pomůže i Vám, ale upozorňuji má celkem plno. Tady je jeho email [email protected]
jsem na tom stejně skuste Biorezonanční metodu je to psichosomatický problém --http://www.bicom-optima.cz/?section=pacienti&page=celostni ,já to budu skoušet taky
Mám take takové potíže skusim biorezonanci jedná se o psichosomatickí problém aspoń u mě ....Mrkněte na stránky BIOMED CZ ( > > http://www.bicom-optima.cz) tam se dozvíte více
Je to strašně divný, když čtu vaše problémy. Mám zrovna po koloskopii, už podruhé během dvou let žádný nález, kromě dráždivého tračníku, ale nemám žádný nečekaný nutkání, že bych si musel plánovat cestu od záchodu k záchodu. Spíš naopak, mám stolici pravidelně ráno po snídani, a to je většinou vše.Nastudoval jsem si to na internetu a ptal se doktora, proč mi diagnostikuje dráždivý tračník, když nemám takové problémy, a on mi řekl, že to prostě je dráždivý tračník. Mám občas nadýmání, tlak v levém boku a hodně větry, ale průjmy nebo náhlou potřebu nemám. Tak já tomu nerozumím, protože taky máte všichni náhlou potřebu..
Mně to taky začalo jako zvýšené nadýmání. Před rokem. Potom přišla maturita a další stresy, teď chodim až sedmkrát denně, mám bolesti a celkové trávicí obtíže - a hlavně se toho nelze nijak zbavit. Všechny testy mám naprosto v pořádku. Pokud ti někdo řekl, že máš dráždivý tračník, hlavně to nepodceň.
Dobrý den, pořád tu čtu o průjmech, máte někdo obrovské bolesti břicha asi 7cm nad pupkem? I vnoci? Díky za odpověď
Vážení, jsem na tom stejně ,akorát trochu déle.V roce 1985 jsem začala mět problémy.K lékaři jsem nešla a když po dlouhé době jsem ho navštívila,tak z vyšetření vznikl zánět střev a to byl začátek mého konce. Hned mně řekl,že mám DT a že úspěšná léčba neexistuje.Prošla jsem vyšetření ve třech nemocnicích a záver byl vždy stejný.Naučte se s tím žít.Můj ošetřující lékař sám vynalezl recept ,který beru dodneška.není to sice nic moc, ale lepší než nic.Míchají mně to v lékárně do tobolek,přesné složení neznám, ale jsou tam 2druhy Calcia a Kodein.Někdy to pomáhá ,ale na spolehlivé cestování to nestačí.Můj život je někdy peklo.Zastavujeme i na dálnici u svodidel a to spěchá.Nechodím tam odkud není úniku,vyřadila jsem zámky,hrady,do divadla krajní sedadlo na té straně kde je blízkoWC.Nakupovat jen do obchodních domů kde se dá odskočit.Když je mně tak zle říkám, už at umřu a mám pokoj.A tak jak se říká,že zdravý nemocnému nevěří,ani přátelé a rodina mně nevěří a myslí si, že to mám jen výmysl,kdybych na to nemyslela,nic by mně nebylo.Tak bojujte jak umíte,já už se snažím skoro 30 roků.
to je trochu otrava, nám za to, že by se dalo něco delat ale je to málo inf. jestli chceš, napiš email
Dobrý den, dráždivý tračník trápil mého otce a určitou formou přírodních produktů a probiotik jsme se toho zdárně po 2 měsících zbavili. Velice rád zdělím vlastní zkušenost. [email protected]
Tak nějak jsem se z toho nejhoršího dostala sama,není to jednoduché takhle žít ale kdo budete mít zájem napište a třeba si navzájem pomůžeme v tom co nechápou lidé kteří tohle neprožívají[email protected]
Taky se hlásím do klubu, dráždivý tračník mě trápí asi 5 let. Jsem na mateřské, sama se třemi dětmi,takže musím všechno vyřizovat sama a to je utrpení. Nejhorší je odvést dceru ráno do školky, máme to 10 minut a i tak je to utrpení,i kdybych šla před odchodem 5x na wc,stejně se mi bude chtít. Věčně jsme přicházely pozdě,ale ve školce se to tak neřeší,jenže teď nastupuje do školy a co budu dělat? O nákupech ani nemluvím,máme poblíž billu,kde wc není,takže jsem vedle na benzince jak doma,musí si myslet,že jsem blázen nebo doma nemáme záchod. Pokud musím někam dopoledne,musím se doslova zabetonovat práškama,odpoledne už celkem dobrý. Vím,že si to vyvolávám sama,jenže vždycky začnu panikařit,kam půjdu,takže vlastně ať jdu kamkoliv,tak nemyslím na nic jiného,až to přivolám. Nejhorší je fronta na poště,v obchodě,tak kde poblíž není záchod,nedovedu si představit cestování :-( Děcka chudáky vláčím po všech možných wc,když někam jdeme,tak se 3x vracíme,tak nechápou. Upnula jsem se těď na to,že bych zkusila psychologa nebo léčitele,neznáte někoho na Vysočině? Četla jsem,že může pomoct hypnóza,ale měla bych asi strach,nemáte někdo zkušenost? Asi už zkusím cokoliv,jen abych se toho prokletí zbavila, budu vděčná za každou radu. díky
Dobrý den Katko,byla jsem na tom stejně,možná i hůř.Jsem maminka dvou holčiček,problémy začaly před třemi lety když mladší dceři byl rok,ani nevím jak a proč,prostě jsem kvůli průjmům přestala chodit ven,žádné výlety,žádné hřiště,100 metrů do obchodu?neexistovalo,co když se po...?brečela jsem,proklínala se,doma jsem fungovala,vařila,uklízela,hrála si s dětma ale jít s něma ven nešlo...tohle trvalo asi půl roku,říkala jsem si že tak už to dál nejde,začala jsem pomalu,nejdřív před barák,na hřiště a dál a dál...teď jsem už schopná jít kamkoliv,vyhledávám samozřejmě spíš výlety do přírody kdyby náhodou :-),snažím se ale žít normálně kvůli dětem,nevím ale jestli to bude někdy na 100 procent dobrý,končí mi mateřská a budu muset do práce,neumím si to zatím představit ale budu bojovat,musím,je mi 30 a musím fungovat!Je to hrozně těžké a kdo si tohle neprožívá tak to nechápe,byla jsem obchodní zástupce,každý den v jiném městě s jinýma lidma,teď budu ráda když budu někde uklízet a nejlépe pracovat z domu...Pokud si budete někdy někdo chtít popovídat s někým kdo tohle všechno chápe tady můj mail [email protected],nejhorší jsem zvládla a pokud někomu alespoň trošku pomůžu jako jsem to tenkrát potřebovala já,budu ráda...Bojujte :-)
Ac se to zda jakkoliv zvlastni mne na tyto problemy pomohl Seropram a to behem par tydnu. Je bez vedlejsich ucinku a funguje !
S tímto onemocněním bojuji až více jak 10 let a bylo to čím dál horší. Poslední roky jsem s tím začal chodit i po doktorech, absolvoval jsem kde co včetně koloskopie. Zkusil jsem i homeopatika, pak mi jiná doktorka napsala Lexaurin, to jsem se dost bránil, protože vím, že je návykový, nicméně jsem ho vyzkoušel - bez účinku. Pak jsem si přečetl něco o výživě ve stylu paleo stravy, dále knihy Doba jedová apod. A udělal jsem tyto změny: přestal jsem sladit, omezil jsem sladká jídla a přestal jsem jíst 5x denně. Jím jen 3x denně, ráno si nedávám sladké k snídani, dopolední sladké ke kávě se nekoná, odpolední sladké ke druhé kávě také ne. Kávu a čaj piju bez cukru a mám klid, po tolika letech. Jen nevím zda mi pomohlo to vysazení cukru nebo snížení četnosti jídla, obojí jsem si naordinoval naráz.
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
Přidat nový komentář