Dobrý den, mám dotaz: jedná se také o maniodepresi, pokud se nálady velmi prudce střídají, ale jen v závislosti na daném podnětu, tedy z nějaké příčiny ? Např. v období rozchodu s přítelem, kdy je nálada velice skleslá, smutná, člověk je uzavřen do sebe, nekomunikuje..apod-zkrátka stav deprese, ale pak stačí málo, např. jen to, že přítel zavolá, pošle sms...popř. jen "dá jakousi slepou naději" a vše se ihned obrátí ve stav radosti veselosti -t.zn. výřečnosti, hyperaktivity a stavu podobnému mánii, no a samozřejmě, když ta "naděje" nevyjde, ihned se stav vrátí okamžitě zpět. A to vše třeba během pár hodin-záleží na situaci. Zkrátka mám prudké změny nálad, ale vždy jen z nějakého konkrétního důvodu, nikdy ne bez příčiny. Zajímalo by mne, nakolik % je toto onemocnění dědičné, když jím trpí můj otec a trpěla jím i jeho matka. Dost se toho bojím a proto také prosím o radu, zda je možné se tomu nějak vyvarovat, nějak se chránit nebo jestli si můžu udělat nějaký text...apod. Děkuji za odpověď.
Mám podobné zkušenosti s fenoménem slepé lásky. Jsi evidentně přecitlivělá,takže deprese,strach či úzkost je pochopitelná a vlastně i nevyhnutelná. V okolí oporu hledat je velice rizikovej podnik a končívá víš jak...Nejde o to nevěřit,ale musíš začít u sebe a není to procházka růžovým sadem. Ale je to v tobě...Měj se ráda:)!!!!
Maniodeprese jde řešit,není to demence. Jde tu o symbolickou smrt a znovuzrození. Nech padnout staré stereotypy,které Tě pravděpodobně sráží k těm emotivním výkyvům a začni objevovat příčinu,která Ti jediná může pomoct nalézt radostnou cestu životem. Když se odnaučíš fixovat se na ostatní lidi kolem sebe,staneš se svobodnou a vyrovnanou osobností. Sám jsem byl dvakrát v Blázinci a ze zkušenosti můžu říct,že skrz okolní pomoc cesta nevede. Podpora není sama o sobě špatná,ale často vede k spoléhání se na ni a to je cesta k Chocholouškovi....!?!?!?!:)
Mám přítele (55) s dlouholetými depresemi. Začal navštěvovat odborníka, což jsem uvítala. O jeho stavech se spolu skoro nebavíme, ale zdálo se mi, že pokud je se mnou , lépe vše zvládá. Velice mi na něm záleží, a tak těžko snáším jeho odmlčení a totální nekomunikaci, nebydlíme spolu, jen se pravidelně scházíme... Nevím vůbec, jak se chovat k člověku s těžkými depresemi, včetně závislosti na kouření a v nepodstatné věci i na alkoholu. V době, kdy se cítí dobře, je vše v pořádku, je nám spolu dobře a komunikace je 100%ní. Přestala jsem pochybovat, zda není příčinou jeho nezájem o mne, problém je skutečně v této vážné nemoci. Jen nemohu pochopit, že z jeho strany nepřijde stručné sdělení, že se na delší dobu odmlčí + nějaký milý a osobní vzkaz.. Nejistota je velmi špatná věc, vůbec na něj nenaléhám, ale vzhledem k našemu blízkému vztahu toto skutečně nechápu. Zřejmě toto chování není jen u něj, že se takto chová člověk s depresí často....Máte s tím nějakou zkušenost ? A co byste mi radili ? okolí mi sice tento vztah rozmlouvá, ale nejsem malá holka, abych si vše dala dohromady, přesto je to pro mne osudový :-) muž, se kterým si hodně rozumím. Děkuji za reakce.
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
Přidat nový komentář