Zdravíčko všem,
jak tak pročítám tyhle stránky, tak konečně zjišťuju, že nejsem sám. Tedy věděl jsem to už dřív, znám kluka kterej koktá – dokonce i o něco víc než já. K mé vadě – Vadě? Koktat má i své výhody, ale to vysvětlím později. Většinou nekoktám tak, že bych nemohl mluvit, to se mi stává velmi zřídka. Častěji se již stane, že se zakoktám jednou za pár slov, nebo mluvím moc rychle... když mluvím s někým blízkým, mluví se mi mnohem lépe. Asi to znáte... příčiny koktání jsou neznámé, intenzita potíží závisí na tolika faktorech, že je ani nedokážete vyjmenovat (stres, únava, přejedení, teplo, zima, bezvětří, vítr, přespanost, málo aktivity...) a ještě ke všemu nepůsobí vždy záporně. Pár slov o léčení koktavosti – mě osobně se nejvíce osvědčila práce. Je to zvláštní, ale asi když můj mozek vidí, že jsem užitečný, rozhodne se být ke mně milý:) Dále je potřeba vypěstovat si pozitivní pohled na Svět, v tom se mi povedlo se sebou hodně udělat. Koktám od mala, a na základce jsem si myslel, že mě každý nenávidí, že jsou všichni proti mně, že se mi každý směje... možná se mi skoro každý smál, protože jsem byl na základní škole – plné dětí, a děti jsou kruté a nemají „nadhled“. Během střední školy jsem se začal mít rád, a začal jsem milovat svět kolem sebe. Možná je to i tou metalovou muzikou, kterou jsem začal poslouchat:)Na střední jsem koktal dost, holt jsem nepracoval a mé řečové centrum si to nějak bralo. Nu, koktal jsem hodně, někdy jsem se pořádně ani nevymáčkl. Přesto jsem si našel první holku a vedle přátel jsem měl i pár kamarádek. Tolik ke střední škole a škole vůbec.. Potom jsem si totiž uvědomil, že ŽIJI ŽIVOT. Že je to možná můj jediný život a že ho chci, i přes nějaké to občasné ztrapnění se, skutečně prožít. Nechci mít podřadnou práci kde bych nemusel s nikým moc komunikovat, nechci být uzavřený a CHCI něco dokázat. Chci bejt dobrej člověk, a udělám pro to všechno. Nuže, prokoktal jsem se prvními roky práce, která spočívala v práci manuální, práci na počítači, komunikaci se zákazníky, mateřskou firmou i dodavateli. Jak jsem psal, aktivita můj stav zlepšuje – tak se mi i v práci mluvilo o něco lépe. Našel jsem tam dobrou kamarádku, ukecal jsem jí, aby se mnou šla dálkově na vejšku... ale to je jiný příběh.
Apeluji na Vás, Nás, koktavé, nebo odborně řečeno balbutiky...
nebojte se mluvit, můžete o hodně přijít. Koktat má jednu obrovskou výhodu: po pár slovech rozpoznáte blbečka od chytrého člověka. Další výhoda, která se mi několikrát ukázala – když s někým jednou mluvíte, nezapomene na Vás. A protože jsem začal podnikat, tak se mi tohle docela hodí.
Jak mi napsala jedna Dáma, se kterou jsem byl v kontaktu mailem... „Musíš být silný. Vím, že to není lehké – pokud se Ti někdo směje, je to idiot, se kterým se Ty nemusíš zahazovat.“
To je potřeba si uvědomit. Nejsme mentálně zaostalí, nejsme blbci. Blbci jsou jen ti pitomečkové, kteří se nám posmívají. Musím říct, že za svou dospělou kariéru jsem narazil jen na pár takových.
Nuže... já se prokoktal přes školy, kurzy, úřady a další nutnosti až k podnikání, kde nemám sekretářku a telefony si vyřizuji sám, prokoktal jsem se k dobrým přátelům, k radosti ze života, k šermu (kde jsem v bývalém oddíle při nepřítomnosti trenéra vedl tréninky já) a hlavně k životní lásce, k ženě, která mě miluje takového, jaký jsem...
Takže.. Žijte, mluvte, buďte se sebou skopojení, mějte rádi sebe, svět kolem sebe a na idioty se vykašlete... nestojí Vám za námahu. Objevte svoji vnitřní sílu. Třeba na hodinách angličtiny, nebo na kurzu „základy podnikání“ jsem byl jeden z mála, kteří se diskuzí aktivně účastnili. Nechci být z těch, kteří mlčí protože se stydí. Že koktám? Že mi to někdy chvíli trvá? No a co... ať si mé okolí zvykne:) A víte co? 90% lidí, se kterými se denně setkávám, mě bere. A to se mi líbí.
Jo, nejdůležitější věc, kterou jsem si uvědomil někdy na střední – NIKDY, NIDKY SE NELITUJTE!! protože právě to je cesta jak se definitivně uzavřít a nic nedokázat. Prostě se mějte rádi... Mějte se krásně. Váš koktavý Honza ([email protected])
Přidat nový komentář