Ahoj Tomáši,
je super, že to umíš takhle dobře popsat a celkem mě mrzí, že jsem Tvojí zprávu objevila až nyní. Kdybych já napsala takovouto zprávu a nikdo mi dlouho neodepisovat, tak bych z toho asi neměla moc dobrý pocity (mám trošku úzkostnou poruchu).
Ale k Tobě. Podle toho, jak jsi poměrně hezky vykreslil své pocit bych to viděla na sociální fobii (jedná se pouze o můj pohled). Dobré je si dávat drobounké úkoly. Vystavovat se malému stresu (situace, které jsou Ti nepříjamné, ale víš, že je v danou chvíli zvládneš).
Tohle https://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Socialni_fobie_a_jeji_lecba.pdf je moc dobrá knížka, ve které jsou příběhy lidí, kteří měly/mají sociální fobii. Jsou tam i hezké grafy, které ukazují jak záludná sociální fobie je v tom, že se jedná o začarovaný kruh. Hezky to vystihuje Antoine de Saint-Exupéry ve své knize Malý princ, když se Malý princ dostane na planetu k opilci a ptá se ho, co dělá. "Piji,“ odpověděl pochmurně pijan.
„A proč piješ?“ zeptal se malý princ.
„Abych zapomněl,“ řekl pijan.
„Nač abys zapomněl?“ vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.
„Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se pijan a sklonil hlavu.
„A zač se stydíš?“ vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.
„Stydím se, že piji!“ dodal pijan a nadobro se odmlčel.
Ač nepředpokládám, že bys byl pijanem, dala jsem sem tento úryvek protože v sociální fobii je nejhorší, že se časem člověk začně stydět za to že se stydí a tak se skrývá. A když se skrývá, tak nemá kontakt s lidimi, a když se s nimi najednou má setkat, tak se stydí....a tahle to jde pořád do kolečka. Ten kruh se musí rozseknout a tys udělal první, ale velmi důležitý krok, že sis to přiznal.
Každopádně by bylo dobré, kdybys s tím zašel za odborníkem. Člověk se totiž setká s někým, kdo ho bere takového jaký je. Jeho pocity mu nerozmouvá (kamarádi tohle dělalí v dobré víře, že pomáhají, ale úplně to nefunguje - když třeba říkají: "ale neboj, zase tak těžké to není atd." - bohužel tím člověka staví do role, že ani to - PODLE NICH - "jednoduché" nezvládne).
S největší pravděpodobností Ti zařídí psychoterapii (asi kognitivně behaviorální). Na tom je super, že člověk zjistí, že není jedniný, kdo tyhle problémy má. Oni tě tam vlastně "naučí" chovat se mezi lidmi. Ale ne jako Špaček, který nám předloží teorii etikety, ale pomůžou Ti abys svůj strach překonal a aby ses cítil lépe v společnosti lidí. Ale jak říkám, pouze ti POMŮŽOU, nemůžeš od nich čekat zázraky, pokud by ses třeba nesnažil.
Moc Ti držím palce a budu ráda, když mi napíšeš, jak to s Tebou vypadá.
S pozdravem Lucka
Přidat nový komentář