Dobrý den všichni, hlavně Suchánkovi, mám vlastní zkušenosti s hemangiomem v levé tváři. Narodila jsem se s tváří nafouklou jako kdybych měla v puse - v levé tváři - tenisák. Teď je mi 27 a nikdo by to do mě neřekl. Život mi zachránili rodiče i Pán Bůh, když mě v roce 1978 zázračným způsobem dostali do Motolské nemocnice na dětskou onkologii k panu profesoru Kouteckému, který na mě vyzkoušel nové léky. Všechno se podařilo a mě tvář zplaskávala natolik, že dneska si toho vůbec nikdo nevšimne, že mám ve tváři už jen maličkou boli velikosti bonbonu. Jsem všem vděčná, protože jako holka bych tim jistě dost trpěla, chápete, vada na kráse. Jestli můžu doporučit, tak určitě Motol, dětskou onkologii, profesor Koutecký tam už není, ale jeho nástupci jsou jeho žáci a je to skutečně špička v oboru. Sama za sebe říkám, uzdravit vás mohou modlitby, tak jako uzdravil Pán Bůh i mě, ale také velkou zásluhou nebo prostřednictvím úžasného pana profesora Kouteckého!
Všem přeju, ať to dobře dopadne a vím o čem mluvíte. Hodně síly, odvahy a víry.
Danka
Přidat nový komentář