Jaké kapky na zvlhčení a dohojení jsou vhodné po prodělané operaci oka?
Ahoj Simčo, naprosto chápu, co prožíváš. Já sama jsem si tímto peklem prošla. Je mi 28 let a mám jednoho syna. Vše mi začalo z nadměrného stresu. Tchyně mi doporučila, že by bylo vhodné navštívit psychiatra, že její známá má dobrou doktorku a moc jí pomáhá. Paní doktorka mi ale hodně špatně nakombinovala léky a z těch stresů mi propukla jednoho rána panická porucha. Zařekla jsem se že to taky zvládnu sama, že nepotřebuju psychiatra a že je problém určitě jinde v těle. Bez léků jsem takhle byla půl roku. Nebyl to život ale peklo. Měla jsem šílený strach z léků a z blázince, že jsem přemýšlela i o tom jestli by nebylo lepší vše skončit. Úplně jsem se zhroutila a naprosto vyhublá a zoufalá jsem se nechala hospitalizovat na psychiatrii, kde mi zahájili léčbu právě Cipralexem. Kdybych jenom věděla, jak moc jsem si ublížila tím, že jsem se té nemoci tak bála a bála jsem to řešit lékama a psychiatrem. Zezačátku to taky nebylo hned super. Ale je důležité brát léky pravidelně a dodržovat přesně dávkování. Když se nedostaví efekt, tak lékař musí zkusit nové léky a hledat nějaké, které zaberou. Já sama jsem jich vystřídala už dost, ale díky nim ten život je o 1000%lepší. Brala jsem vždy jen antidepresiva. Nikdy žádné léky na uklidnění jako je právě Neurol. Začala jsem se o toto onemocnění podrobně zajímat. Prostudovala jsem spoustu odborné literatury. To mi pomohlo zjistit, kde je problém. Nemůžeme za něj. Prostě náš mozek nemá dostatek látky serotoninu, jejíž nedostatek způsobuje právě tak hrozné problémy. A právě lékama ji člověk dodá tam, kde má být. Ale věř mi, že bez léku se z toho člověk nedostane. Mě se hrozně moc osvědčil Effektin 150 mg jednou denně. Teď jsem si sice léky nechala znovu změnit, ale Effektin jsem brala přes rok a u mě měl naprosto nejlepší půasobení. Díky němu jsem dokázala zvládnout problémy, které by nezvládal dobře ani zdravý člověk. Moje rodina mi totiž v tomto roce připravila peklo na zami. Ale bez léků to prostě už nikdy nepůjde. Když tedy bude člověk chtít žít a ne živořit. Věř mi, vím o čem mluvím a vím, co prožíváš. Už bych to nikdy nikdy nechtěla zažít znovu. Chce to taky dobrého doktora a podporu v rodině. Doufám, že jsem ti dodala odvahu k braní léků a moc moc ti přeji, aby ti bylo zase líp. Ahoj Iveta
Přidat nový komentář