Neurol je z rodiny benzodiazepinů a poskytuje úlevu lidem, kteří trpí panickýma atakama.
Lidé, kteří mají zkušenost s benzodiazepinem většinou poskytnou pozitivní feedback a nejenom to, také obvykle dodají, že benzodiazepin v nějaké formě už požívají nějaký čas a že je to jediné co jim poskytne úlevu, protože bez benzodiazepinů už by to prostě nedali.
Efekt benzodiazepinů není štěstí. Je to Otupělost jelikož benzodiazepin v jakékoliv formě je sedativum.
Stejně tak jako alkohol dokáže vytáhnout člověka čestně do jiné nálady tak to dokáže i benzodiazepin, ale když se potom na opilé šťastné lidi podíváte ze strany, tak si povšimnete snížené koordinace, problému s plynulou mluvou, problému se soustředěním. Opilý lidé mají pocit, že jsou na vrcholu, ale my víme, že to tak není a podobně se cítí lidé po požití benzodiazepinů.
Naneštěstí efekt benzodiazepinů a pravděpodobně i jiných antidepresantů je snížení mozkové funkce, zpomalení neurotransmiteru což se projeví zcela zjevně u studentů, kteří mají normálně vysokou mozkovou aktivitu. Méně zřejmé to potom bude u lidí s nižší mozkovou aktivitou (starší lidé, lidé v nestimulativních, monotónních zaměstnáních).
Nižší mozková aktivita vede k utlumení. Mozek přestane přijímat ty děsivé vjemy a vedle toho všechny ty informace, které normálně umožní zdravý lidský kontakt asociální interakci. Se sníženou mozkovou aktivitou přijde ztráta sebevědomý, protože ve skupině stejně starých lidí, mozek na benzodiazepinů bude tak o 30 let starší. Člověk ztratí schopnost rozumět rychlé konverzaci, nebude schopný rychlé reakce, zhorší se mu paměť, a procesní paměť, a schopnost učení. Doba rekonvalescence po požití benzodiazepinů co se kognitivních schopností týče jsou dlouhý dva roky.
Dlouhodobá předpověď chování člověka, který používá benzodiazepin je nedůvěra v lidi. Izolace. Strach jít do společnosti, ven, nakupit, být mezi více lidmi. Důvod strachu je nižší mozková aktivita a neschopnost udržet krok v potencionální konverzaci, neschopnost sebeobrany. Když se člověk dostane do takového stavu tak jediným řešením na tento strach ze sociální aktivity je si vzít benzodiazepin.
Naneštěstí tohle je teprve začátek. To co je na tomhle nejbolestivější je kritika v pracovním prostředí a kritika lidí, které normálně milujete a kteří neví o vašich depresích, a bolestivých situacích a tak z jejich pohledu vypadáte jako člověk na alkoholu se kterým není rozumné diskuse, ale vám to tak nepřijde a tak jdete do boje s plnou vervou dokud vás nevyhodí z práce a doté doby než ty lidé které milujete vás začnou navštěvovat méně a měně dokud nesedíte doma v křesle pobírajíc důchod na fobie a utápíte se v izolaci v depresi větší, než kterou to začalo.
My všichni trpíme. Všichni se bojíme, a přesto jdeme a bez jakýchkoliv pohnutek nasedneme na letadlo a třeseme se několik hodin do té doby než dorazíme do finální zastávky. Riskujeme život a jsme s tím smířený, protože na druhé straně jsou ty lidé, kteří nerozumění naším vnitřním bojům, ale které milujeme a kteří nás milují zpět za tu oběť, za překonání strachu.
A tak z mé zkušenosti vám povím, abyste si benzodiazepiny nenechali nikým předepsat, protože se tím odsuzujete na několik let a možná tím ztratíte všechno na čem vám kdy záleželo.
Jediná vaše šance, je naučit se čelit těm monstrum proti kterým stojíte, postavit pevnou barikádu začít je vytlačovat ven. Tohle je váš osobní boj, boj o rodinu, přátelé a dobrý život.
Přidat nový komentář