Chování transfuzní stanice

Je mi 40 let, mám za sebou 56 čestných odběrů. Nyní s dárcovstvím končím. Důvodem je zavedení poplatků ve zrdrav. zařízeních. Jak je vidět, stát už nám nedaruje vůbec nic, odírá nás doslova z kůže. Tak proč bych měl já něco dávat zadarmo.Vím, že moji krev dostane třeba obyčejný člověk, který za ty hajzly ve vládě nemůže. Jen bych chtěl tímto vyzvat ostatní dárce krve, abychom se společně pokusili přimět ty rádoby hlavy pomazané začít myslet taky na obyčejné lidi, a ne jen na svoje posty a kapsy.

Jsem taky dárce.Co to půjde tak budu darovat protože opravdu zachraňujeme životy.A přemýšlet o tom že když oni nic nedají zadarmo tak proč bych měl dávat já to není správné.Někdy tu krev nebo cokoliv jiného můžeme potřebovat sami nebo někdo blízký našemu srdci.Ty nahoře ničím takovým nedonutíme aby taky začali myslet na obyčejné lidi.

Přečtěte si webove stranky chlamydie.info.To je vizitka našeho zdravotnictví a lékařů.Přeji lékařům aby co nejdříve onemocněli nějakou tou formou chlamydii a pozvolna umírali na cistickou fibrózu,alzheimera,roztrouše nou sklerózu,případně na nějakou tu rakovinku z chronikých zánětů,vyvolaných touto nemocí.Přeji to pouze kriplům,ale mám dojem,že jich je 99,999%. Na Rapidshare uloz.to jsem dal zvukový záznam z rozhovoru o tomto tématu s Paní MUDr Drahomírou Polcarovou za chlamydieos .

To je vidět degradace a korumpování mysli. Po 56 odběrech (nejméně 14 let darování) se na to dívat jakoněco za něco? Styďte se Lenko

Pardo Lenko... Styď se Jardo

Ja jsem jiny Jarda a mam za sebou 80 bezprispevkovych odberu plne krve a take nejake odbery plazmy a desticek.Na dalsi odbery jsem uz prestarly

Mám za sebou 53 odběrů krve. Ve 40 ti letech mi bylo známým primářem sděleno, abych s touto činností přestal. Důvodem jsou zdravotní problémy ve stáří. Nedejte na populistické, že se nic nemůže stát. Myslím si, že by krev měli darovat jenom mladí lidé do 35 let. Ještě k tomu stáří. Dnes vidíme jak se k nám starším u lékařů včetně ministerstva zdravotnictví chovají. Nejraději by byli abychom rychle vymřeli. To je úcta ke starším občanům. A to by po nás chtěli dávat zadarmo. Jak jsem již předeslal, za 53 odběrů jsem neměl, pokud jsem se zmínil, vůbec žádné výhody. Naopak. Všude jsem se musel tvrdě o vše hlásit. Tak že PROČ darovat? Ať jde příkladem Julda s tím prckem. Pěkně zadarmo a do smrti čtyřikrát ročně.

Dobrý den, daruji krev už asi 3 roky, žádný problém nemám. Sestřičky se chovají moc pěkně a vždy poděkují. Myslím, že politika a transfuze krve by se míchat neměly. Vaše zlostné reakce jsou možná pochopitelné, ale trochu nedomyšlené. Asi nemá cenu diskutovat o dlouhodobě podfinancovaném zdravotnictví s lidmi Vašeho ražení, které jediné co zajímá je jejich jidášských 30,-kč. Sláva populismu.

Zdravím všechny dárce. Náhodou jsem narazil na tuto diskuzi. Mám za sebou přes 80 odběrů krve, plazmy a krevních destiček. Až na pár případů destiček vše zadarmo. Měl jsem i zkušenost že jsem byl vyřazen z důvodů zvýšených jaterních testů. Absolvoval jsem vyšetření na infekčním oddělení a všechno bylo v pořádku. Dle mé lékařky tuto hodnotu může ovlivnit fyzická i psychická zátěž. Tudíž záleží na komplexním stavu jedince. Obrátil jsem se na lékaře, že je to dosti neseriózní. Následně jsem zjistil, že normy na jaterní testy zvýšili. V této době prej i zrušili jaterní testy, což mě extrémně překvapilo. Že by byly moc drahé? V této době to není lehké, ale myslím si, že dříve si dárců VÁŽILI více!!!! A co 30 Kč? Na ty kašlu. Na druhé straně už dnes mám ztvrdlé žíli od xx vpichů a to bude jen a jen horší a stejně vám pak níkdo neřekne díky. Jsou i tací, co říkají že su blázen. A den volna? V mém případě po odběru valím vždy do práce, takže fakt žádné výhody.

Přikládám článek, který jsem napsal jako reakci na jiný článek o darování krve, jen tak pro informaci. zaujal mě článek ve vašich novinách ze dne 9.3.2008 s názvem Nemocnice v Brně: Dárců krve ubává. Rád bych se podělil o můj názor, jakož to dlouholetého dárce. „jedině nezištné darování krve je morální a pro pacienta bezpečné“ Jsem v zásadě pro, ale co je dnes zadarmo? A jak to, že to jinde jde za peníze? Tam se nakažených dárců nebojí? Z pohledu dárce je však třeba si uvědomit, že člověk, který daruje pravidelně krev nebo její složky musí na sebe dávat pozor. Je nezbytně nutné, aby byl zdravý a aby uržoval určitou životosprávu, včetně příjmu dostatečného množství vitamínů, které v jakékoliv formě nejsou nikterak levné. Stačí nachlazení či něco jiného a jste jako dárce na nějakou dobu mimo hru. Za peníze nebo zadarmo? Osobně jsme pro to, aby byly odběry zadarmo. Dárce by však měl jinou formou dostat něco zpět. Volno v práci - je určitě super věc. Kolik procent dárců však toto skutečně využívá? Určitě by to byl zajímavý průzkum. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že po odběru téměř vždy mířím do práce, kterou za mně nikdo jiný neudělá. Pro nové dárce jsou tu různé akce, což je nepochybně dobře. A co ti, co dávají krev pravidelně? Co se organizuje pro ně? Pamatuji si dobu, kdy byla MHD pro ty co měli více jak 40 odběrů zdarma, nebo kdy se hlásalo, že dárci budou mít u lékařů přednost. Bohužel realita je dnes jinde. Dnes jsou přece peníze až na tom prvním místě. Líbi se mi odečet z daní. Částka 2000,- Kč není nic extra při maximálním počtu 4 (5) odběrech krve za rok je to 8000,- Kč z nichž vrázená daň je dnes asi 1200,- Kč. Což takhle 5000,- za odběr. Myslím si, že to by bylo mnohem zajímavější. Jenže kdo by to prosadil, že? Kdo z těch co o tom rozhodují krev nebo její složky daruje? A jak je to potom dál? Co udělá nemocnice, pokud má krve či jiných složek přebytek a jiná nemocnice má potřebu? Dává se tato zdarma získaná „surovina“ dále zadarmo nebo se jiné nemocnici prodává? Platí pojišťovna za transfuzi, kterou pacient dostane? Samořejmě že vím, že vak stojí peníze, stejně jako lékař a zdravotní sestry. Jsem si však jist, že tato surovina svojí cenu má. A jakou cenu má pravidelný dárce, který musí pečovat o své zdraví? Co se stane pokud se dárci zhorší vzorky? Toto ze zajímavá zkušenost. Jako dárce jsem překročil hodnotu jaterních testů. Normálně by na to nikdo nepřišel, poněvadž jsem neměl žádné potíže. Dle mé lékařky může být příčin mnoho, fyzická námaha před odběrem, stres v práci, alkohol, tuky. Sám před odběrem dodržuji dietu, takže poslední dvě vylučuji. Byl jsem poslát k doktorovi na kontrolu jater. Je zajimavé, že jsem zaplatil 30,- Kč za vyšetření, 30,- Kč za recept, dalších 30,- Kč za opětovnou kontrolu atd. Ve finále mi nic nebylo a nidko mi nic nenašel. Prostě jen tehdy něco nebylo v pořádku. Co mě zarazilo byl fakt, že transfúzní stanice mi poslala dopis, že z důvodu zvýšeného vzorku jsem na 1 rok vyřazen s doporučením navštívit určité oddělení nebo svého lékaře. Za ty léta pravidelného darování je to příjemné poděkování, no ne? Závislost na oděrech. Nevím o tom, že by toto bylo nijak potvrzeno, ale z mé zkušenosti mohu říci, že po těch letech darování jsem se stal tzv. závislým. Míním tím, že pokud mi to zdravotní stav dovolí a nejsem nemocen (díky mému přístupu a imunitě nejsem) tak vždy nějak vycítím, či mám pocit, že jsem něco zapoměl. Dalo by se říci, že si mé tělo začne různými signály o odběr říkat. Já sám diky tomu, že jsem pracoval v několika městěch ČR jako byly Beroun, Písek, Brno, Praha, České Budějovice, mám dostatek zajímavých zkušenosti z jiných transfúzních stanic a musím říci, že rozdíly jsou značné. Ať už v přístupu k dárcům, k systému odběrů, periodám darování či občerstvení po dárcoství. Nejlepší na tom je, že každá Transfúzní stanice hlásala, že mé zdraví je na prvním místě a všechny pracují dle nějakých předpisů. Každá však trochu jinak. Vzpomínka na minulost. Vzpomínám, když můj otec chodíval darovat krev. Pamatuji si třeba na sadu lžiček s kapkou krve, která se nikde nedala koupit a pamatuji si na překvapenou návštěvu, která tuto lžíčku dostala ke kafi či čaji. Člověk byl schopen prezentovat své morální hodnoty známým a přátelům a nevědomky tím ziskával nové dárce. A co dnes? Jakým způsobem se může dnešní dárce prezentovat známým či přátelům? Já sám si pamatuji na poznámku mého šéfa „to je blázen, že chodí tak často“ Dnes již nevím, zdali je to více z morálky či ze závislosti. Zvláště pokud si představím, že za mojí morální darovanou krev daná nemocnice inkasuje nezajímavou částku od jiné. Snažil jsem se sepsat několik bodů, které se mi ptéměř po každé návštěvě transfúzní stanice honí hlavou a jsem si jist, že nebudu sám. Bylo by zajímavé si přečíst odpovědi na řadu otázek, které jsou zde uvedeny.