Dobry den, náš syn měl v září dva roky, nikdy před tím nebyl nikdy nemocný, ani rýma, ani obyčejná chřipka nic. Jednoho rána mě vzbudilo, když Pája začal kašlat, jak když má dospělý člověk angínu. Slovo laryngitida jsem neznala. Hned jsem ho oblékla a vyrazili jsme k naší paní doktorce, která mi řekla, že syn má nachlazené hlasivky. Syn šel večer spát a v 10 se vzbudil a špatně dýchal. Říkala jsem si, že je to nějaké divné, že takto nachlazené hlasivky asi nevypadají. Syn usnul, ale ve dvě ráno se vzbudil znovu a už nemohl dýchat, dusil se mi. Vzala jsem auto a jela s ním na pohotovost do nemocnice. Nikomu nepřeju ten pohled, když předáváte syna při vědomí a za 10minut vám ho vezou s trubičkou v krku a v umělém spánku do 100km vzdálené krajské nemocnice. Pája ležel na ARu v umělém spánku týden na všelijakých přístrojích, potom jsme byli týden na JIPu a týden na normálním oddělení, kde jsme se učili znovu jíst, sedět, chodit, mluvit, držet věci v ručičkách. Mimochodem, jak byl týden v tom umělém spánku, tak nám na JIPu zase týden nespal. Všichni nám říkali, že to s ním vypadá špatně, že bude možná mentálně postižený. Uplynuly 2 měsíce a já se teď dívam na něj do postýlky, jak je spokojený a spinká. Všechno jsme překonali a samozřejmě změnili paní doktorku. Ta naše stará paní doktorka totiž udělala fatální chybu, jak mi později řekli v nemocnici a málem to stálo mého syna život. Tak si dávejte na dětičky pozor. Já už od té doby spávám spánkem, při kterém vím, kdy se mi otáčí. Mějte se a hlavně hodně zdraví
Přidat nový komentář