Ahojky,
nevím jak mám začít,je mi pouze 24 let a asi před 14 dny,po vyčerpávajícím týdnu v práci,mě celý den píchalo u srdce,myslela jsem si že je to normální-občas se mi to stávalo,tak jsem tomu nevěnovala pozornost,večer bylo bodání stále intenzivnější a když jsem se chystala spát zatmělo se mi před očima,začaly mě brnět ruce i nohy,nevěděla jsem co se mou je,přítel volal záchranku.Tlak,i EKG v pořádku, mám problém se štítou žlázou,tak to prý bude nejspíš tím,odkázali mě na obvodní lékařku,ta mi vzala krev a že prý se budeme řídit výsledky krve,které byly samozřejmě v pořádku,takže mě poslala domů s tím,že mám celkové vyčerpání organismu.Od té doby mám hrozné stavy,přesně jak jsem tu četla.Bojím se někam jít,aby se mi opět něco podobného nestalo,motá se mi hlava,bolí mě na hrudi,nemohu dýchat..jsem pořád unavená a jediné co mi pomáhá je spánek a klid.Myslela jsem si že mám vše od nervů,v práci mám hodně stresu.Brala jsem tablety guajacuran,které my napsal asi před rokem ušní lékař,proti věčnému "klepání" v pravém uchu,které mám každý den,většinou večer,už na to ani nereaguju.Ty tablety jsem pak vysadila a začala brát opět v poslední době,protože jsem se dočetla,že by měly působit proti úzkosti a uklidňovat.Bylo mi po nich ale zase špatně od žaludku.Tak jsem začala brát vitamíny,B,E,C,vápník a buhví co ještě.Pak jsem se dočetla,že by mohl pomáhat hořčík ,tak beru ještě hořčík a piju meduňkový čaj.Stavy se mírně zlepšily,ale unavená jsem pořád.Navíc mám strach,kdy se mi zase udělá tak špatně,takže bych byla nejradši pořád doma,kde se cítím nejlépe.Lékařka na mě kouká jako na blázna,takže už k ní raději ani nejdu..MYslela jsem si dokonce,že jsem těhotná,že je mi pořád zle,ale příčina je nejspíš někde jinde.Bolí mě stále za krkem a rameno,od dvanáctihodinového sezení u počítač v práci,takže možná příčina by mohla být v páteři,ale už nemám chuť ani sílu vyhledávat nějakého lékaře,který by mi pomohl,a už vůbec ne,když čtu jaké zkušenosti mají ostatní.KDyž si uvědomím,kolik mi teprve je,že nemám ještě ani děti a už se cítím takhle,tak ani radši nechci vědět,jak se mohu cítit za pár let..Lituju všechny,kteří mají podobné problémy a děkuju jim,že se o ně podělí takhle veřejně,protože hned jsem klidnější,když vím,že nejsem jediná,která si své problémy "namlouvá" a už je skoro zralá na blázinec.Díky
Přidat nový komentář