Pojmu "žloutenka" se běžně používá ve dvojím významu: jednak správně pro příznak, spočívající ve žluté barvě kůže a sliznic (latinsky ikterus) v důsledku ukládání žlučového barviva, jednak nesprávně pro jednu z příčin žloutenky, virovou hepatitidu ("infekční žloutenka"). Zde se budeme věnovat prvnímu případu.
Žloutenka (hepatitida) typu C je nejzávažnějším typem žloutenky. Jedná se o zánět jater způsobený virem hepatitidy C. Tento virus napadá jaterní buňky, ve kterých dochází k jeho množení a následně opětovnému uvolnění do krve. Jaterní buňky pak přestávají plnit svou funkci a postupně může dojít k cirhóze jater vedoucí až k jaternímu selhání.
Příznaky onemocnění žloutenkou typu C
Onemocnění žloutenkou typu C může dlouhou dobu probíhat bez příznaků. Nemocní často netuší, že jsou nakaženi, příznaky infekce se totiž dají snadno zaměnit s jinými nemocemi. Může se projevovat například extrémní únavou, nevolností nebo zvracením či ztrátou chuti k jídlu. Často se na infekci přijde náhodně v rámci jiného onemocnění nebo testování. Jediným příznakem infekce může po dlouho dobu být zvýšení hodnot jaterních enzymů. Pokud nemoc není léčena, může vést k rozvoji cirhózy, případně až k rakovině jater. Diagnózu proto musí stanovit jedině lékař za použití speciálních krevních testů. U někoho se symptomy onemocnění projeví už 2 týdny po infekci, u někoho třeba až po 6 měsících. U některých pacientů se příznaky infekce projevily až po 30 letech.
Mezi nejčastější příznaky onemocnění žloutenkou typu C patří:
- extrémní únava;
- nevolnost nebo zvracení;
- ztráta chuti k jídlu;
- horečka;
- tmavá moč;
- bolest kloubů nebo svalů;
- bolest nebo citlivost v břišní či jaterní krajině;
- šedé zbarvení stolice;
- žloutenka – zežloutnutí pokožky a očního bělma.
O nákaze lidé často nevědí
Infikovaní často nemají žádné zjevné příznaky a neví o své nemoci desítky let – proto se epidemie hepatitidy typu C často označuje jako „skrytá“.
„Nákaza neznamená nebezpečí jen pro svého nositele, ale i pro okolí. Hlavní cestou nákazy infekce virové hepatitidy tohoto typu je přenos krví, a to zejména při sdílení společného náčiní mezi lidmi, kteří užívají injekčně drogy. K nákaze ale dochází i sexuálním stykem. Stále se mohou objevit také lidé, kteří se nakazili při krevní transfuzi v dobách, kdy se krev dárců na hepatitidu C netestovala,“ říká doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D., vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Nemoc postupně ničí životně důležitý orgán, a až se projeví v plné síle, bývá mnohdy pozdě. Podle lékařů je včasné odhalení virové hepatitidy nezbytné pro úspěšnou léčbu a ochranu společnosti.
„Analýza nákladové efektivity prokázala, že okamžitá léčba pacientů s chronickou hepatitidou C je účinnější a méně̌ nákladná než péče o pokročilejší stadia onemocnění. Čím později nemoc odhalíme, tím horší má dopady nejen na jedince, ale i na jeho okolí,“ doplňuje doc. Mravčík.
Právě včasné odhalení nemoci je největším oříškem. Nejčastěji – zhruba ze 60 % – jsou totiž mezi nakaženými injekční uživatelé drog. Odborníci odhadují, že v Česku se pohybuje 9–12 tisíc aktivních uživatelů drog, kteří je berou injekčně.
Na nemoc se tak přichází právě v nízkoprahových programech, které s drogově závislými pracují, poskytují možnost testování, výměnu jehel a stříkaček za čisté, informace a pomoc při zprostředkování další léčby. Podle Sdružení pacientů s diagnózou závislosti Recovery však stát v poslední době činnost těchto organizací finančně omezuje.
„V České republice máme odlišnou drogovou scénu než v ostatních zemích. Žije zde přibližně 40 000 uživatelů pervitinu, z nichž podstatná část užívá drogu nitrožilně. Přesto je výskyt nakažených hepatitidou typu C a virem HIV poměrně nízký. Zásluhu na tom mají neziskové organizace, které do značné míry suplují činnost státu a s drogově závislými pracují. Jejich terénní pracovníci například nabízejí nové jehly a eliminují riziko nákazy, a chrání tak celou populaci. Provádějí i programy zacílené na detekci nemoci. Bohužel ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí i kraje neustále krátí peníze potřebné pro jejich práci, a činnost těchto organizací tak omezují. Hrozí zhoršení stavu a růst počtu nakažených,“ říká František Trantina, předseda pacientského sdružení Recovery. „Pokud tyto preventivní a kontaktní programy nebudou dobře dostupné, nemocné včas nikdo nevyhledá a nezaléčí, lze očekávat v následujících dvou dekádách významný dopad epidemie žloutenky C na nemocnost a úmrtnost.“
Přesnou představu o tom, kolik lidí je nakaženo žloutenkou typu C, mají v českých věznicích, nastupující totiž bez výjimky procházejí testem.
„Infekcí je podle údajů Vězeňské služby ČR nakažena až třetina odsouzených. Z nich je většina drogově závislá. Výhodou koncentrace do jednoho místa je, že jsou zachyceni včas, nevýhodou, že nemoc předávají dál. Například aplikací drogy infikovanou jehlou nebo při tetování. Tím, že jsou na jednom místě a z léčby neodejdou, je umíme v podstatě všechny vyléčit. Většinou jde o mladé lidi ve věku od 20 do 40 let a léčbu téměř nikdo z nich neodmítá. Narážíme ale na finanční strop pojišťoven. Všeobecná zdravotní pojišťovna pokryje léčbu u zhruba čtvrtiny těch, kteří ji potřebují, a nemocní pak končí „na čekačce.“ Problém je, že se vracejí do vězení, kde mohou znovu nakazit ty, co jsme předtím vyléčili,“ uvádí MUDr. Vratislav Řehák z Centra pro léčbu virových hepatitid nestátního zdravotnického zařízení Remedis. Počet vězňů se pohybuje mezi 22 000 a 25 000. Každý rok se se žloutenkou typu C ve věznicích léčí přibližně 600 vězňů. Podle MUDr. Řeháka to zdaleka nestačí, přitom právě vězení je ideálním místem pro záchyt a léčbu všech infikovaných.
„Hlavní prevencí hepatitidy typu C je v dnešní době léčba zdroje infekce,“ dodává MUDr. Řehák.
Žloutenku typu C by bylo možné v České republice téměř zcela vymýtit
Přestože zachycenou nemoc lze dobře léčit, Česká republika nemá národní strategii eliminace virové hepatitidy typu C. Zavedení strategie doporučila členským státům, mezi něž Česká republika patří, Světová zdravotnická organizace (WHO). Ta zároveň stanovila odstranění viru hepatitidy C do roku 2030 jako významný cíl veřejného zdravotnictví.
„Při současných léčebných možnostech by bylo možné nemoc v České republice téměř zcela vymýtit během 10 let. Nyní jednáme s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami o schválení akčního plánu na období 2019–2021. Plán se zaměřuje na eliminaci této nemoci v epidemiologicky nejvýznamnější skupině v České republice – u uživatelů drog. Nenahrazuje národní strategii eliminace žloutenky C pro všechny cílové skupiny podle dokumentů WHO, ale může být její významnou součástí,“ dodává doc. Mravčík.
V České republice si diagnózu hepatitidy C každoročně nově vyslechne zhruba 1 000 lidí. Nejvíce nemocných žije v Ústeckém a Karlovarském kraji, naopak nejméně v kraji Zlínském.
