Mezi vnitřní orgány, které jsou tímto ohroženy počítáme především srdce a plíce, ale také velké cévy, které se v hrudníku nalézají.
Zásadní je, že zlomenina musí být v klidu, kostní úlomky se nesmí v průběhu hojení hýbat. Aby zůstaly na správném místě, musí se znehybnit, nejčastěji pomocí sádrové fixace. „Pokud se zlomené kosti pohnou, srostou špatně, a to pak může vyžadovat další zákrok. Znehybnění zlomeniny je proto nezbytné, může však nepříznivě působit na neporaněné tkáně. Znehybnění (imobilizaci) nepotřebují jenom zlomeniny, ale i další úrazy a onemocnění kostí, kloubů i měkkých tkání, např. poranění vazů, záněty šlach, rozsáhlejší rány, komplikované hnisavé záněty. Znehybnění má totiž za úkol zajistit klidné hojení zlomeniny, ale také omezit šíření zánětu v měkkých tkáních,“ vysvětluje MUDr. Josef Liška z oddělení ortopedie a traumatologie Nemocnice Na Františku v Praze.
Cílem je tedy znehybnění poraněné oblasti, a to pomocí dlahy nebo kompletní fixace, která tuto oblast, např. končetinu, zcela obklopuje). Rozsah fixace přitom určuje i tuhost použitého materiálu.
Každý z materiálů má přitom své vlastnosti a výhody, pro které je zvolit. „Kromě sádry se k imobilizaci používají také jiné materiály, v podobě dlah, ortéz, bandáží, elastických obvazů, tejpovacích pásek, náplastí. O typu použité fixace rozhoduje míra poškození kosti, kloubu nebo tkáně a oblast poranění či onemocnění. Např. koleno se spíše než sádrou znehybňuje ortézou, pokud ovšem nejde o zlomeninu, při které je nutné zabránit i rotačnímu pohybu,“ říká MUDr. Liška.
Klasická sádrová fixace je standardem, který lékaři dodnes často používají. Mezi velké výhody klasické sádry patří její tvárnost a možnost modelace, pevnost a samozřejmě i nízká cena. Mezi hlavní nevýhody řadíme neprodyšnost, delší dobu do získání pevnosti - potřebné tvrdosti a pevnosti dosáhne až po dvou dnech, snadné rozmočení sádry povětrnostními vlivy a to, že je pro pacienta těžká.
Lehkou sádru původně vyvinuli pro sportovní medicínu – hlavně americký fotbal. Rychle však našla uplatnění i v běžné medicíně, v celém oboru ortopedie, traumatologie a chirurgie, lékaři ji mohou využít i v neurologii i podiatrii. Lehkou sádru tvoří tkanina a pryskyřice, která reaguje s vodou a tkaninu vytvrdí. Výsledkem je stabilnější a pevnější fixace než u klasické sádry. Lehká sádra vytvrdne do půl hodiny. Vyrábí se ve dvou variantách: tuhé a polotuhé. Tuhá (rigidní) lehká sádra se podkládá vatou, je lehčí a pevnější než klasická sádra, ale není určena ke koupání - vodě sice odolává, ale pokud se namočí podkladová vata, dlouho vysychá a rozmáčí pokožku, což je spojeno s určitými riziky. Polotuhá (semirigidní) lehká sádra se nepodkládá vatou, a proto umožňuje sprchování i koupání, vejde se pod téměř jakýkoli oděv i do boty. Aplikace polotuhé lehké sádry je však specifická a vyžaduje proškolení lékaře.
Uměli byste poskytnout první pomoc člověku se zlomeninou? Pokud si nejste jisti, přečtěte si rady lékaře.
„Lehká sádra může při správné aplikaci plně nahradit sádru klasickou, dá se použít všude tam, kde klasická sádra. Podmínkou ale je i důsledná a ukázněná spolupráce pacienta s ošetřujícím lékařem, obzvláště v některých závažných případech, kdy hrozí zvýšené riziko komplikací,“ upozorňuje MUDr. Liška a dodává: „Pacient by se měl od lékaře dozvědět, jak má zacházet s poraněnou končetinou i se samotnou sádrou. Například udržovat zasádrovanou končetinu první dny ve zvýšené poloze a ledovat ji, aby neotekla. Nenamáčet nesmáčenlivou sádru, jinak se pod ní vytvoří nesnesitelné žmolky. Smáčenlivou sádru je zase nutné vždy po namočení vysušit - třeba fénem na vlasy, po koupání v moři ji důkladně propláchnout a nechat uschnout (na slunci asi 10 minut). Nepřetěžovat poraněnou končetinu, protože k úplnému zhojení potřebuje dostatek klidu. To je hlavní nevýhoda lehké sádry – pacient ji přestane časem vnímat a začne se chovat nezodpovědně, poraněnou končetinu přetěžuje.“
Předpokladem úspěchu v léčbě zlomenin je kvalitně odvedená práce proškoleného lékaře nebo zdravotní sestry, tedy správný výběr vhodného typu fixace, precizní provedení znehybnění a dostatečné poučení pacienta. Pacient ovšem musí brát poučení vážně a řídit se jím, chovat se zodpovědně a disciplinovaně.
Uvažujete, že byste v případě úrazu investovali do lehké sádry - anebo jste to dokonce už udělali. Zajímá nás, jak se vám to osvědčilo. Vaše příspěvky můžete poslat prostřednictvím diskuse nebo na mail [email protected].
Přidat nový komentář