Na úvod jen vysvětlení: v zásadě existuje dvojí forma neštovic. Neštovice plané a neštovice pravé. Druhá forma již patří k onemocněním tzv. eradikovaným, tedy vymýceným na celém světě. Virus pravých neštovic je uchováván v současné době jen v laboratořích pro případ, že by došlo opět k objevení se nemoci a bylo by nutno znovu vyrobit účinnou očkovací látku. Následující řádky se tak týkají neštovic planých.
S napětím i se značnou nervozitou jsme čekali na 9. březen. V tento den slavil náš syn své půlroční narozeniny a my jsme se rozhodli dát mu dárek -- zeleninový příkrm. Tento pokrm ve mně budí nedůvěru hned třikrát. Za prvé svým vzhledem, za druhé svou chutí a za třetí špatnou zkušeností, kterou jsem s ním učinila, když jsem ho připravila svému prvnímu dítěti. To nikdy nepozřelo ani lžičku této kojenecké speciality. Na druhou stranu nepozřelo nikdy žádné ovoce ani zeleninu v jakékoli podobě, ať již syrové, nebo chutně upravené a tak jsem se utěšovala nadějí, že na vině jistě nebyla forma, ale obsah.
Teď jsme se rozhodli nenechat nic náhodě. Vyčlenili jsme část rodinného rozpočtu na modernizaci kuchyňské techniky. Zakoupili jsme nový tyčový mixer (tím starým nebylo možné připravit zeleninový příkrm tak lahodný a jemný) a mikrovlnnou troubu s grilem, rozhodnuti zapojit do přípravy jídla i gril, kdyby to mělo přispět k lepší konzumaci. Šatníček děťátka jsme obohatiti o novou součást miminkovské garderoby, poslední model dětského bryndáčku. Správně jsme tušili, že první jídelní pokusy nebudou tak zcela beze ztrát. Zakoupili jsme novou mističku s troubícím slonem (motivace dítěte - když všechno sníš, uvidíš slona) a přísavkou, kdyby malého strávníka napadlo si vylít oběd do klína. Slavnostně jsme vytáhli speciální dětskou lžičku, kterou nám nadělila teta až z Ameriky.
V předvečer onoho dne D jsme v dlouhém rozhovoru analyzovali, kde jsme před lety udělali chybu, která se s námi táhne doposud (první syn ovoce i zeleninu dokonale ignoruje). Manžel přišel s tím, že při mých přemrštěných hygienických nárocích jsem jistě dítěti nedovolila, aby se s pokrmem důkladně seznámilo (přeloženo: nedovolila jsem mu, aby si jídlo patlal po těle). Trval na tom, že se tento přístup musí změnit a já podlehla.
Druhý den, přesně podle rady dětské lékařky, jsme připravili oběd. Před kupovanými příkrmy jsme se rozhodli dát přednost domácí kuchyni. Tři druhy zeleniny jsme doma nenašli, ne že bychom byli tak špatně zásobeni, spíš opak byl pravdou, ale prostě jsme se neshodli na tom, které tři druhy by byly vhodné. Jediná mrkev byla na kandidátce nás obou, proto jsme ji do měkka uvařili, osladili Glukopurem, zchladili, později ohřáli na teplotu příjemnou dětské pusince a naservírovali do mističky.
Vyčkávali jsme, kdo se ujme odpovědného úkolu prvního krmení lžičkou. Zájemce byl jen jeden, a to náš starší syn, kterému jsme to z pedagogicko-psychologicko-hygienických důvodů nechtěli dovolit. Vzhledem k tomu, že jsem u předchozího dítěte naprosto selhala a zdálo se mi, že manžel je teoreticky lépe vybaven, přenechala jsem to jemu. Dítě ochutnalo, nezačalo se tvářit odmítavě a to nás povzbudilo.
Bohužel již s druhou lžičkou se potřebovalo seznámit, pořádně si ji omakat a rozprostřít mrkev po všem, co bylo v dosahu dětských ručiček, tedy hlavně po sobě a po manželovi. Co jsem já považovala za katastrofu, to můj muž považoval za úspěch, proto dítěti v jeho počínání nebránil. Následoval experiment s tím, co se stane, když se do mrkve zabublá, nebo když se kýchne s plnou pusou. Bylo těžké odhadnout, kolik z připravené várky skončilo v bříšku a kolik v okolí, podle mého soudu jsme se všichni topili v oranžové.
Shodli jsme se však na tom, že to nedopadlo až tak špatně a že při troše snahy se nám podaří dítě pro zeleninu podchytit. V dalších dnech jsme pomalu ale jistě slevovali ze svých zásad. Manžel například sám od sebe zatrhl patlání se v misce s tím, že si myslí, že se chlapeček seznámil s jídlem až až. Pravý důvod byl podle mne jiný - špatně se mu vyčesávala zaschlá mrkev z vlasů. Dále jsme zjistili, že domácí kuchyně je prostě domácí kuchyně, ale kupované příkrmy jí dítě nesrovnatelně lépe.
Mnoha pokusy jsme si ověřili, že neexistuje tak velký bryndáček, který by dítě i krmícího rodiče dokonale ochránil před zeleninovým příkrmem a já jsem si záhy uvědomila krutou pravdu, že mrkev z oblečků nevyperu ničím. Nicméně po dvou měsících praxe mohu zodpovědně prohlásit, že jsme nad zeleninou zvítězili, teď už se mazácky seznamujeme s masozeleninovým příkrmem, ovocnými přesnídávkami, kaší a jogurtem, přibýváme na váze a máme se skvěle.
Inzerce
Přidat nový komentář