"Selektivním jedlíkem nazýváme toho, kdo se živí výhradně méně než deseti potravinami, a to po dobu nejméně dvou let. Je to nemoc stejně vážná jako anorexie či bulimie," vysvětluje dětská endokrinoložka Cristina Azconová z univerzitní kliniky v Navaře, která měla co do činění již s mnoha případy ve Španělsku.
Návyk na jisté potraviny se může objevit v kterémkoliv věku a mnohdy jde o výsledek psychologických problémů nebo dokonce citového nedostatku. Selektivní jedlíci se obvykle léčí, i když ne možná tak striktně. Tendence se u nich ovšem objevuje i v dospělosti. "Je těžké říci, jestli do toho znovu spadnou. Je to nemoc teprve nedávného zrodu a zatím neexistují práce, které by měly vývoj problému prostudovaný," říká Azconová.
"Ve třech letech mi moje matka brala čokoládu, protože jsem ji měla hrozně ráda, a ona si myslela, že mi budou naskakovat uhry. Když jsem šla na školu, uvědomila jsem si, že všechny pamlsky, které jsem si kupovala, byly vždycky aspoň zčásti čokoládové," vzpomíná Elvira Hernándezová z Valencie, která závislostí na čokoládě trpěla 20 let.
"Z psychologického hlediska se závislost na jídle projevuje téměř stejnými symptomy jako závislost na alkoholu či tabáku. Ale fyzicky je o něco slabší. Když někdo přestane kouřit nebo pít, bude kuřákem i pijanem na celý život, je ve vážném nebezpečí, že začne znovu. Člověk, který trpí závislostí na nějaké potravině, se jí může postupně zbavit; a dokonce, když ji překoná, čas od času si tu potravinu může dopřát," vysvětluje doktor Juan José Rodrigánez, lékař biolog specializovaný na závislosti.
"Návyk na potravinu má původ v emocionální příčině nebo traumatu. Ten, kdo jimi trpí, se uchyluje k jídlu, aby se jich zbavil. A následně se snaží konzumovat jen některé potraviny, aby se cítil lépe." Dokazuje to i případ jeho pacientky Elviry: "Když jsem byla smutná nebo neklidná nebo jsem se potýkala s nějakým problémem, snažila jsem se to kompenzovat pojídáním čokolády."
Je vědeckou pravdou, že některé potraviny, především sacharidyy (sladkosti, těstoviny), působí přímo na náš mozek, protože stimulují sekreci hormonu serotoninu - neurotransmiteru, jenž pomáhá vylepšit náladu. "Když je člověk ve stavu úzkosti, je mu geneticky dána touha po sladkých potravinách (patří k nim i mateřské mléko)," ujišťuje další odborník na závislosti, psychiatr José María Vázquez Roel.
Všichni odborníci se shodují, že sacharidy (chleba, slazené nápoje, sladkosti, brambory) jsou potraviny nejvíc návykové, k nimž se selektivní jedlíci nejvíce uchylují. Azconová se stala u dětí svědkem vášní po žervovitém druhu francouzského sýra, sušenkách a sladkostech. Rodrigánez má zase u svých pacientů zkušenost s čokoládou, sladkostmi, kávou a nápoji typu coca-cola. Závislost na těchto nápojích je kuriózní, protože se často objevuje u lidí, kteří přestali kouřit nebo drží nějakou dietu. A je jen velmi málo těch, kteří jsou závislí na slaných jídlech; totiž ten, kdo neodolá nějakému sýru, si musí uvědomit, že obsahuje hodně laktózy (cukr obsažený v mléčných produktech), přestože se vyrábí se solí.
V případě dětí je to jasné: do ordinace je přivedou rodiče. Dospělí si ale návyk obvykle neuvědomují. "Když jim po konzultaci řekneme, že jsou na něčem závislí, řeknou, že jim to hodně chutná, ale závažnost problému si neuvědomují. Setkal jsem se s lidmi, podle nichž je pět litrů koly denně normální nebo že živit se masem a rýží je to nejzdravější," říká Rodrigánez.
"Pít hodně koly bylo doma velmi běžné, všichni ji pili, když měli žízeň," potvrzuje María Luisa Alcarazová, 77letá Madriďanka, která 40 let pila kolové nápoje, aniž za tu dobu požila vodu. "Když jsem pracovala v restauraci, dopíjela jsem zbytky v láhvích, které nechali zákazníci. Vodu jsem nezkoušela; je to zvláštní, kdyby Coca-cola byla víno, byla bych bývala opilá každý den."
"Závislost může mít původ také biologický. V ústech se vyskytuje mikrorganismus, který vyvolává zvýšenou potřebu jíst sladké." Dvě třetiny takto postižených jsou muži, upozorňuje ve své studii Nichollsová. Většina z nich pochází z vyšší střední třídy. Když se ohlédneme zpátky, zjistíme například, že král Karel III. trpěl těmito příznaky, aniž si toho byl vědom: každý den konzumoval stejné menu - čokoláda, polévka, telecí, vejce, salát a sladké - a vždycky to bylo ve stejných jídlech.
Léčba této nemoci "závisí na tom, jestli pacient trpí ještě jinou stravovací potíží. Ideální je, pokud se léčí z více hledisek, totiž například když endokrinolog spolupracuje s psychologem nebo psychiatrem", zdůrazňuje Azconová. Protože tento syndrom je téměř vždycky spojen s poněkud maniatickým chováním.
Závislosti se naopak "podle mých zkušeností objevují spíše u žen; zejména u těch, které jsou v domácnosti a nerealizují se profesionálně mimo domov, nebo u těch, které jsou samy. Když má někdo co dělat, má menší tendence vypracovat si závislost", zdůrazňuje Rodrigánez. A jak vždycky tvrdil uznávaný psychiatr a psycholog Francisco Alonso: "Závislost na potravinách a na nakupování je u žen nejtypičtější závislostní chování."
Zdroj: ČTK/El Mundo, Madrid
Nacházíte se v archivu neaktuálních článků!
Pokud hledáte aktuální informace o nemocech a jejich příznacích, chcete vědět detaily a průběh různých vyšetření, nebo se zajímáte o možnosti prevence, využijte horního menu nebo navštivte hlavní stránku Ordinace.cz.
