Jedná se o jevy, které jsou vlastní každému člověku, samy o sobě mají ve své podstatě ochranný význam. Umožňují jedinci reagovat včas na hrozící nebezpečí, kterému může organismus čelit buď bojem a nebo útěkem. Proto ne každý takovýto příznak lze "psychiatrizovat", tzn. považovat jej za příznak duševní nemoci.
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Všichni ti, kdo se v úzkostech přehrabují (nacházejí je, popisují, léčí, vystavují na ně neschopenky a invalidní důchody), měli potřebu v tom udělat nějaký pořádek. Ať žije lidská touha po pořádku, systémech a „škatulkách“! Pozvali tedy jazykozpytce a jiné vědce a ti se s tím vypořádali následovně. Vytvořili mezinárodní klinické názvosloví a tam se v oddílu F4 (najdeš-li na jinak nesrozumitelné lékařské zprávě, pak věz...) píše i o neurotických poruchách. Velmi zjednodušeně se vám pokusím toto rozdělení přiblížit.
Fobie
jsou literárně a filmově nejznámější – agorafobik se bojí otevřených prostranství (agora – řecky tržiště) a cestování hromadnou dopravou, sociální fobik nezvládá vstup do společnosti větší skupiny lidí, klaustrofobik je zase hrůzou bez sebe z pobytu ve skříni a jiných uzavřených prostorách... Patří sem i jiné specifické fobie – z pavouků, z krve, ze zubaře, z blesku, ze špíny, z ostrých předmětů, ...
Panická porucha
vás přepadne nečekaně, zaútočí na vás tlakem na hrudníku, závratí, strachem ze zešílení, ze smrti, ze ztráty sebekontroly, ... A za chvíli je zase fuč. Pak se bojíte, kdy na vás skočí neočekávaně znovu! To naopak generalizovaná úzkostná porucha vás sužuje neustálým a nadměrným úzkostným očekáváním z hrozícího neštěstí, až vás zcela vyčerpá a vy „na pokraji svých sil“ padnete s tísní a křečí ve tváři.
Obsedantně-kompulzivní porucha
bývá velmi tvrdým terapeutickým oříškem. Vyznačuje se neustále se vtírajícími iracionálními úzkostnými myšlenkami a nutkavými rituály, směřovanými k jejich odstranění (např. žena se opakovaně obává, že by mohla nožem bodnout své malé dítě, ale rituál otočení se třikrát dokola, zapnutí a vypnutí vypínače doprovázené vybranou větou tento strach magicky zruší... nebo stálé obavy z neuzamčení bytu vedou k opakovaným návratům z cesty do zaměstnání a přesvědčování se... stálé obavy ze špíny a nákazy přivádí pacienty k psychiatrovi, když mají ruce do krve rozežrané kartáčkem a dezinfekcí a jejich účet z čistírny přesáhne výši měsíčního platu).
Akutní reakce na stres a porucha přizpůsobení
Diagnózu akutní reakce na stres a porucha přizpůsobení dostává ten, kdo je v tísni, smutku či úzkosti po nečekaném neštěstí – hádce, rozvodu, úmrtí milované osoby, oznámení nemoci apod. Patří sem i posttraumatická stresová porucha, kterou trpí jedinec vystavený události, jež přesahuje rámec běžných lidských zkušeností – přírodní katastrofa, mučení v koncentračním táboře, bojová akce, znásilnění, ...). Takový člověk pak bývá otupělý, odcizený lidem, ve snech znovuprožívá trauma, mívá přehnané úlekové reakce apod.
Disociativní (konverzní) poruchy
Stavy označované jako disociativní (konverzní) poruchy popisoval již v 19. století Charcot nebo Freud jako známé „hysterie“. U disociací se odštěpí nějaký proces myšlení a vědomí při nadměrné psychické zátěži, aby se s touto situací mohl jedinec vypořádat. U konverzí je určitý psychický komplex nahrazen tělesným příznakem. Vznikají stavy, kdy si jedinec nepamatuje, kde se po tři dny bezcílně a podivně toulal pod jinou identitou (disociativní amnézie a fuga), nebo podivně ztuhne (disociativní stupor), je u vytržení ve změněném stavu vědomí (tranz a stav posedlosti). Jindy zase prazvláštně ochrne či se třese (konverzní poruchy motoriky a křeče), bizarně a bez tělesné příčiny necítí (konverzní poruchy citlivosti). Patří sem i tzv. Ganserův syndrom, který znáte ze Švejkových „bláznivých“ odpovědí u odvodu, když měl jít bojovat za císaře pána. Tato skupina zahrnuje i mnohočetnou poruchu osobnosti, rozdvojení identit „Dr. Jekylla a Mr. Hydea“, často laiky nesprávně označované jako schizofrenie.
Disociativní (konverzní) poruchy
Potíže v diagnostice činí celé škále lékařů somatoformní poruchy (časté a neustále se měnící tělesné příznaky, které pacient dramaticky popisuje) a hypochondrická porucha (zavádí postiženého k nereálnému strachu, že trpí závažným onemocněním). O somatoformních vegetativních dysfunkcích jsem se již zmiňoval ve článku Co s námi úzkost dělá aneb Drobný přehled o psychosomatice.
Neurastenie
bývá dnes moderně nazývána chronický únavový syndrom a stesky pacientů jsou na zvýšenou únavu po duševním vypětí nebo po minimální tělesné námaze a také na snížený pracovní výkon.
Kdo z vás se u nějakého odstavce pozastavil, našel se tam, může zajít za svým psychiatrem nebo psychologem, protože vězte, že ze od těchto obtíži dá odpomoci – viz kapitola Léčba úzkostí práškováním a povídáním.
Přidat nový komentář