Zápal plic je zánětem plicní tkáně. Podle místa postižení plicní tkáně se projeví jako pneumonie (zánět v nejdrobnějších strukturách, podstatných pro dýchání - plicních sklípcích), bronchopneumonie, (drobné, ale nikoli nejmenší struktury dýchacích cest, průdušinky a tkáně přiléhající) a intersticiální pneumonie, (zánět ve vmezeřeném vazivu ve kterém probíhají cévy.
Příčinou je přemnožení patologických původců. Bakterií u bakteriálních bronchpneumonie a pneumonie, nebo virů a bakteriím podobných mikroorganismů u atypických pneumonií, někdy u oslabeného organizmu i plísní a kvasinek nebo parazitů (u AIDS kandidózy nebo pneumocystis carinii). Některé pneumonie vznikají při neinfekčním zánětu, jehož příčina je např. v alergii, vdechnutí toxických a dráždivých látek apod.
Postižení plicní tkáně může pohltit celý lalok (lobární pneumonie) nebo i větší, častěji však menší objem plíce. Pneumonie a bronchopneumonie mohou být projevem jiné celkové nemoci, (např. při městnavé srdeční nemoci), pak se nazývají sekundární.
Jak je stanovena diagnóza bronchopneumonie nebo pneumonie?
Na toto onemocnění může myslet nemocný při horšících se příznacích: při zvýšené teplotě (u pneumonie začíná zimnicí a třesavkou) s postupně narůstajícím zprvu suchém, pak produktivním kašli, při vyšší frekvenci dechu, eventuálně oparu na rtech, při epidemiologické situaci (viróza). U atypických (virových) bronchopneumonií a pneumonií převažují celkové příznaky jako bolesti kloubů, svalů, spavost a únavnost nad příznaky plicními.
Definitivní diagnózu stanoví lékař z fyzikálního vyšetření a rentgenu plic. U atypických bronchopneumonií je fyzikální nález chudý, diagnózu někdy potvrdí teprve zmíněný rentgenový snímek.
Léčba brochopneumonie a pneumonie
Léčba je zahájena antibiotiky - aminopeniciliny, tetracykliny a chinolony (Amoclen, Ampicilin, Deoxymykoin). Po výsledcích kultivačních vyšetření sputa, kde se určí přesně bakterie a jejich citlivost na antibiotika, se léčba případně upraví. Léčba antibiotiky má trvat 7 až 10 dní. Další léky: expektorancia, usnadňující vykašlávání zkapalněním hlenu (Ambrosan, Vincentka, Mukoseptonex, kalium jodid). V těžších případech pneumonie se musí použít oxygenotherapie a jiné protizánětlivé léky než antibiotika (steroidy). Je třeba dbát na udržování kondice nemocného, dostatečný příjem potravy včetně vitaminů, ústy nebo infuzemi.
Čtěte také: Odborníci varují - končí éra antibiotik
Při léčbě atypických bronchopneumonií a pneumonií se antibiotika užívají k likvidaci bakterií, který se pomnoží v oslabeném organismu. Samotnou virózu tyto léky neléčí. K léčbě viróz se zkouší řada léků, z nichž v léčbě pneumonie a bronchopneumonie nedosáhl žádný zásadního úspěchu.
Spolupráce nemocného s lékařem má být ve vzájemné komunikaci a porozumění, které ústí do správného pravidelného užívání ordinovaných léků, což pro někoho může být např. u antibiotik náročnější. V epidemiologicky náročných situacích má nemocný dodržovat zásady hygieny a bránit např. rozšiřování virózy kapénkovou infekcí.
Prevence bronchopneumonie a pneumonie spočívá v opatřeních několika úrovní. Jednak jde o pravidelné udržování dobré tělesné odolnosti pravidelným cvičením, otužováním, přijímáním dostatku vitaminu C a nekouřením cigaret a pod. Toto udržování kondice se zdůrazňuje často, avšak pevná vůle k pravidelnosti často chybí.
Další možností, jak předejít plicnímu zánětu je omezit až vynechat na plicní tkáň škodlivě působící látky, které se k ní dostanou inhalací. Jedná se o kouření cigaret i o smog, případně toxické aerosoly vznikající v nejrůznějších továrních provozech.
Před dobou očekávaných chřipkových epidemií, během kterých se mohou vyskytovat sekundární bronchopneumonie, je možno nemocného proti určitému sérotypu virózy očkovat.
Přidat nový komentář