Zánět průdušek (bronchitis)

Chronický zánět průdušekje charakterizován chronickým nebo opakovaným kašlem s produkcí sputa po dobu 3 měsíců v roce po více než dva roky. Onemocnění postihuje hlavně dospělé, spíše vyššího věku.

Přechod chronické bronchitidy do akutní formy je často vyvolána, respektive vyprovokována respiračními viry (rhinovirus, chřipkové viry), často také baktériemi. Onemocnění je častější u kuřáků, nemocných s rozedmou plic a je součástí obstruktivní nemoci plicní. Akutní stádium chronické bronchitidy je charakterizována zhoršením kašle, zvýšeným vykašláváním a změnou charakteru sputa i jeho barvy, často zhoršením dušnosti.

Diagnóza vychází z klinického obrazu, při akutním vzplanutí je vhodné kultivační vyšetření sputa, popřípadě RTG snímek k vyloučení zápalu plic. Protože jsou nejčastějšími původci uvedená agens a onemocnění bývá častější u starších osob, připadají v léčbě v úvahu antibiotika.

Akutní zánět průdušek je horečnaté onemocnění s výraznou dušností, postihující zejména kojence.

Nejčastějším původcem onemocnění jsou viry a bakterie. Onemocnění se může vyskytovat i v menších epidemiích v zimě, ohrožené mohou být děti v kojeneckých ústavech. Šíří se kapénkovou infekcí.

Inkubační doba onemocnění je několik dnů. Poté začíná krátké období s rýmou a kašlem a následně se objevuje dusivý kašel, ztížené dýchání se zatahováním mezižeberních a podžeberních prostor při nádechu. Tyto příznaky dušnosti mají tendenci se zhoršovat během několika dnů, na rozdíl od virového zánětu hrtanu, který se rozvíjí během několika hodin. Podle rozsahu postižení , ztížené průchodnosti průdušek a průdušinek , se objevuje cyanóza (zmodrání) zejména kolem úst, nedostatek kyslíku v tkáních a vzácně u dětí s vrozenou srdeční vadou i srdeční selhání. Sekundární bakteriální infekce je vzácná. U nemocných s vrozenou srdeční vadou může být infekce příčinou syndromu náhlého, respektive nečekaného úmrtí.

Prognóza je u většiny pacientů dobrá a většina dětí se uzdraví při odpovídající péči bez následku. Úmrtnost je menší než 1 %. V riziku jsou malí kojenci s vrozenými vadami srdce a nedonošenci.

V léčbě má zásadní význam včasné rozpoznání nemoci a léčba hypoxémie – nedostatku kyslíku. Pokud nejsme schopni zajistit doma kvalifikovaný dozor, je nutné dítě odeslat do nemocnice, kde je k dispozici intenzívní lůžko. Je totiž nutné sledovat hladiny krevních plynů a použití oxygenoterapie (kyslíkový stan nebo obličejová maska). Pokud i při této terapii stoupá hladina CO₂, je indikována intubace. Je nutné odsávat hleny a zvlhčovat tracheobronchiální kmen.

Podmínkou úspěšné terapie je správná hydratace, což znamená v lehčích případech dostatek přijímaných tekutin, u závažnějších případů prostřednictvím infůzí. Antibiotika by se neměla používat, pouze u bakteriálních komplikací, které jsou však vzácné.

Autor: Převzato z knihy Infekční nemoci (nakladatelství Galén)