Zánět nebo zápal plic je akutní infekce plicní tkáně, postihující plicní sklípky a vmezeřenou tkáň, tvořící vazivovou kostru plic. Může zasáhnout celý lalok (lobární pneumonie), jeden nebo více segmentů (segmentální nebo lobulární pneumonie), přestupovat z průdušek na příslušné plicní sklípky (bronchopneumonie) nebo postihuje vazivovou vmezeřenou tkáň (intersticiální pneumonie). V každém případě se jedná o vážné onemocnění, na které se dříve, než byla známa antibiotika, často umíralo.
Nejčastějšími původci jsou baktérie Streptococcus pneumoniae, Haemophillus influenzae a Staphylococcus aureus. Může vzniknout také atypická pneumonie, způsobená méně obvyklým druhem bakterií. V kojeneckém a batolecím věku jsou nejčastějšími původci viry. Pneumonie mohou být součástí klinického obrazu některých zoonóz, nemocí přenosných ze zvířete na člověka.
Zápal plic se vyskytuje po celém světě a je častou příčinou úmrtí u starých lidí. Ohroženy jsou také děti s podvýživou. Zdrojem nákazy zánětem plic není pouze člověk, ale i savci a ptáci. Některé mikroby se začaly uplatňovat při změně prostředí, např. legionely a pseudomonády tam, kde jsou klimatizační zařízení, zvlhčovače, ventilátory. V mírném pásmu je častější výskyt v zimě. Onemocnění pneumonií začínánáhle vzniklou nebo postupně narůstající horečkou, která však u starých osob může chybět. Zrychlené dýchání, bolesti na hrudníku bývají častými příznaky. Kašel zpočátku neproduktivní se pozvolna mění na vlhký s vykašláváním hnisavého nebo i krvavého sputa. Tyto příznaky nebývají tak vyznačeny u atypických pneumonií.Ke komplikacím u bakteriálního zánětu, jež vznikají již v průběhu onemocnění, patří srůsty na bránici, výpotek a časté jsou také bolesti na hrudníku. Výpotek však může provázet také TBC nebo rakovinu plic. Vznik dutiny naplněné hnisem bývá provázen přetrváváním horeček, zhoršením stavu, nereagujícím na terapii. Bývá obvykle u pneumonií vyvolaných stafylokoky. Závažné komplikace jsou zejména u primární lobární pneumonie způsobené pneumokoky: sepse, někdy spojené se syndromem dechové tísně nebo septickým šokem. Je důležité sledovat dechovou frekvenci, srdeční akci, TK a při jakémkoli zhoršení stavu včas odeslat k hospitalizaci. Přibližně 10 % pneumonií má tak závažný průběh, že vyžaduje intenzívní péči a eventuálně i ventilační režim. Úmrtnost se pohybuje od 4 do 40 % podle původce nákazy a věku postiženého.
Diagnóza vychází z klinického obrazu a RTG nálezu, věku pacienta a anamnézy. Pro určení původce je nutné vyšetření sputa mikroskopické i kultivační. U pacientů hospitalizovaných se závažným průběhem je součástí vyšetření stav acidobazické rovnováhy – Astrup a monitorování pO2 a pCO2.
Úmrtnost na zápal plic se výrazně změnila zejména u pneumokokové pneumonie po zavedení penicilinové terapie. Je však pravda, že mortalitu v prvních 5 dnech onemocnění antibiotika ovlivňují minimálně. Faktory, které zhoršují prognózu, jsou především věk nižší než 1 rok a vyšší než 60 let a přítomnost přidružených onemocnění: cirhóza, srdeční selhání, ostatní chronické choroby a rozvoj mimoplicních komplikací.
V základní léčbě se uplatňují především ATB a to podle prokázaného původce pneumonie.
"\nPřevzato z knihy Infekční nemoci (nakladatelství Galén)
"Nacházíte se v archivu neaktuálních článků!
Pokud hledáte aktuální informace o nemocech a jejich příznacích, chcete vědět detaily a průběh různých vyšetření, nebo se zajímáte o možnosti prevence, využijte horního menu nebo navštivte hlavní stránku Ordinace.cz.
