Je zácpa nemoc nebo příznak nemoci? Zácpa může být obojím. Zácpa jako nemoc existuje v několika formách. Akutní funkční zácpa – o té jsme se vlastně již zmínili. Jde o dočasnou poruchu či narušení rytmu správně probíhajícího defekačního reflexu. Nejčastěji je způsobena změnou prostředí, změnami ve složení stravy, změnou vlastního stravovacího rytmu apod.
Je zácpa nemoc nebo příznak nemoci? Zácpa může být obojím. Zácpa jako nemoc existuje v několika formách.
Akutní funkční zácpa -- o té jsme se vlastně již zmínili. Jde o dočasnou poruchu či narušení rytmu správně probíhajícího defekačního reflexu. Nejčastěji je způsobena změnou prostředí, změnami ve složení stravy, změnou vlastního stravovacího rytmu apod. Nejedná se vlastně o pravý chorobný stav, ale o poruchu funkční (jak říká již název), která má většinou krátké trvání a odeznívá po návratu do normálních podmínek či po ustavení nových biorytmů.
Habituální (návyková) zácpa -- jde o nejčastější formu zácpy. Vzniká útlumem až postupným vyhasínáním defekačního reflexu. Na počátku bývá vědomé a dlouhodobé potlačování defekace, které se tak stává nežádoucím jevem. Návykovou zácpu si můžeme "vypěstovat" v každém věku. Není výjimkou, že při odborném vyšetření lze špatné vyprazdňovací návyky postižených osob vystopovat už v dětství či v období dospívání. Doba potlačování reflexu nutná pro jeho vyhasnutí je individuální, neplatí zde žádná pravidla. Do této skupiny bývá někdy řazena také zácpa vznikající v důsledku nadbytečného užívání některých druhů projímadel. Jde o tzv. stimulační projímadla. Tyto preparáty stimulují nervová zakončení ve střevní stěně. Důsledkem je zvýšená sekrece vody do střeva a stimulace střevních pohybů. Jsou-li však užívána dlouhodobě, dochází naopak k zániku těchto nervových zakončení a činnost střeva ochabuje.
Spastická zácpa -- jde o jednu z funkčních poruch tlustého střeva. Tato velmi častá onemocnění jsou vyvolána poruchou nervově-hormonální regulace činnosti tlustého střeva. Spastická zácpa má obvykle daleko pestřejší příznakový soubor nežli zácpa habituální. Typické jsou především křečovité bolesti v břiše, které po defekaci odeznívají jen zčásti nebo vůbec. Stolice je velmi tuhá, kouskovaná, někdy stužkovitá. Po defekaci nemívají postižení vůbec pocit vyprázdnění.
Domnělá zácpa -- nejde o vlastní zácpu ve smyslu výše uvedené definice, ale o chorobnou fixaci pozornosti na konečník a jeho vyprazdňování. Jde tedy spíše o poruchu psychologicko-psychiatrickou.
Jaký by měl být správný postup, máme-li podezření, že trpíme zácpou?
Především je třeba navštívit svého praktického lékaře. Ten nejdříve musí posoudit, zda se jedná skutečně o zácpu, či nikoli. Jak již bylo řečeno v úvodu, zácpa je pojem značně subjektivní, proto je třeba se nejdříve skutečně ujistit, že se o zácpu jedná. Lékař musí také posoudit, zda se jedná o zácpu vzniklou náhle, či zácpu, která se rozvíjí delší dobu, postupně. Již toto posouzení trvání zácpy umožní první orientaci v jejích možných příčinách.
Je tedy chyba začít se "samoléčitelstvím"?
Rozhodně. Už bylo řečeno, že existuje řada typů zácpy a každý z těchto typů potřebuje určitý léčebný přístup. Dále hrozí nebezpečí, že sami včas nerozpoznáme, že zácpa je příznakem jiného závažného onemocnění. A konečně třetím, možná největším nebezpečím je skutečnost, že v naprosté většině případů ve snaze o úpravu stolice sáhneme po projímadlech, a ta potom velmi často zahajují bludný kruh. Postupem času dojde k ochabnutí přirozené činnosti střeva a zácpa se místo úlevy dále stupňuje.
Uvědomíme-li si ale, že nemáme správnou skladbu potravy či že máme naprosto nevyhovující denní rytmus, můžeme se pokusit o změnu a lékaře navštívit až v případě, kdy tato námi provedená opatření selžou. Jaká je správná skladba potravy se dozvíme v příštím pokračování našeho seriálu.
"\nMUDr. Petr Urbánek, CSc.
převzato z knihy Zácpa
vydané v nakladatelství Vašut
Přidat nový komentář