Z onkologických onemocnění se vyléčí čtyři z pěti dětí

Nádory u dětí jsou naštěstí poměrně vzácné.

„V České republice onemocní každoročně okolo 350 dětí. Většině z nich naštěstí dnes již dokážeme pomoci,“ říká dětská onkoložka MUDr. Lucie Hrdličková z Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole. Vyléčené děti však podle ní ještě nemají vždycky zcela vyhráno. „Podle různých zdrojů trpí v Evropě mezi dvaceti a čtyřiceti procenty bývalých dětských onkologických pacientů pozdními následky léčby,“upozorňuje onkoložka, která stojí za akcí Den dětské onkologie. V jeho rámci vyrazí v sobotu v šest hodin večer od Národního divadla v Praze lampionový průvod na Václavské náměstí, kde program bude pokračovat hudebním vystoupením. V některých městech v České republice budou význačné budovy na podporu akce nasvíceny zlatým světlem.

Dětská onkologie se od onkologické léčby u dospělých v mnoha ohledech liší. Děti nejčastěji trpí jinými typy nádorů než dospělí. Na prvních místech se objevují leukémie, nádory mozku a míchy a nádory vycházející z mízního systému. U dospělých mužů vedou nádory plic a následně nádory prostaty, u žen nádory prsu. Obecně jsou časté nádory trávicího ústrojí (z hlediska incidence rakoviny tlustého střeva má Česká republika prvenství v Evropě) či kožní melanomy. Zatímco vznik řady druhů nádorů u dospělých mívá přímou souvislost s životním stylem, u dětí jsou většinou přítomny genetické předpoklady.

Potřeba sdílet data

Právě kvůli vzácnosti onkologických nemocí u dětí u dětí není snadné provádět v dostatečné míře potřebná klinická  hodnocení.
„Ta jsou však nezbytná pro zdárný vývoj nových léků. Nedostatek informací o vlivu léků na vývojově, fyzicky i psychicky zcela odlišné pacienty může vést k vystavení dětských pacientů nepředpokládaným vedlejším účinkům,“ říká Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), která se také rozhodla k akci Den dětské onkologie připojit.

Lékaři v případě neexistence léku schváleného pro děti někdy sahají k lékům pro dospělé, mimo oficiální indikaci (jde o použití takzvaně off-label). Není to nic nelegálního, ale samozřejmě nejde o ideální stav. Lékař je tím také nucen vzít odpovědnost za případné potíže na sebe.

Posunout dopředu vývoj nových léků určených pro dětské pacienty může pomoci nyní otevřená desátá výzva IMI 2 (Innovative Medicines Initiative 2). Jde o iniciativu Evropské unie a farmaceutických firem, která má podpořit výzkum v členských státech a propojovat malé a střední firmy s akademickými pracovišti. Pomoc tedy může být přidělena i českým vědcům a firmám.

V aktuální výzvě, otevřené do 28. března, je vyčleněna pomoc v hodnotě 9,4 miliard korun.
„Jedním z aktuálních témat výzvy je vytvoření celoevropské sítě pro klinická hodnocení léčiv pro děti. Z toho zhruba 1,8 mld. korun přímé podpory z Evropské unie a srovnatelná pomoc v podobě dat, výsledků studií a podobně od společností je vyčleněna právě na tuto síť. Projekt je vypsán jako šestiletý a měl by přispět k tomu, aby více léků používaných v léčbě dětí bylo pro tuto věkovou skupinu oficiálně ozkoušeno z hlediska účinnosti a bezpečnosti,“ uvedl Dvořáček.

Fakta:

• Nádorové onemocnění v ČR postihne každoročně zhruba 350 dětí a adolescentů
• U dětí je nejčastější příčinou úmrtí hned za úrazy
• U dětí se nádory projevují obvykle jinak než u dospělých – rostou rychleji a dříve metastazují, zároveň však lépe reagují na ozařování a chemoterapii
• Léčba u dětí zahrnuje chirurgická řešení, chemoterapii, radioterapii i podpůrnou léčbu, transplantace krvetvorných buněk, biologickou léčbu či imunoterapii, která ovlivňuje imunitní systém dítěte tak, aby dokázal rakovinné buňky sám zlikvidovat
• V letech 1995 až 2006 byla jen necelá třetina všech v EU nově registrovaných léků (tedy nejen onkologických) přímo určena i pro léčbu dětí. Polovina léčiv užívaných k léčbě dětských pacientů ještě zhruba před deseti lety nebyla u dětí testována.
• Farmaceutické firmy se snaží tuto situaci kompenzovat. Podle statistik Evropské unie vzrostl počet exkluzivních pediatrických klinických hodnocení (tedy těch, v nichž jsou všichni účastníci mladší 18 let) za posledních 10 let téměř 2,5krát. Také podíl pediatrických hodnocení (těch, v nichž je minimálně jeden účastník mladší 18 let) na celkovém počtu provedených klinických hodnocení stoupá: zatímco v roce 2006 tvořily 8 %, do roku 2016 stoupnul podíl na 18 %.