Vyšetřování ultrazvukem je v současnosti základní a pravděpodobně i nejrozšířenější zobrazovací diagnostickou metodou. Má totiž mnoho předností: nezatěžuje vyšetřovaný organizmus pronikavým zářením ani nutností podávat kontrastní látku jako metody rentgenové, a vyšetřovací přístroj není zdaleka tak drahý jako u počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR). Navíc lze, je-li to potřeba, vyšetřovat přímo u lůžka nemocného. Vyšetření je možno dokumentovat: jednotlivé záběry na speciální papír nebo celý průběh na videokazetu.
Ačkoli medicína 21. století má k dispozici řadu moderních vyšetřovacích postupů, základem diagnostiky onemocnění štítné žlázy zůstává rozhovor s nemocným (odebrání anamnézy) a jeho tělesné vyšetření.
Čtěte také: Poruchy štítné žlázy. Jak je poznáme?
Anamnéza
Již některé údaje o rodinných příslušnících, např. výskyt autoimunitního zánětu štítné žlázy u rodičů a sourozenců, může upozornit na zvýšené riziko tohoto onemocnění. Rovněž výskyt dalších nemocí vzniklých na podkladě poruchy imunity (přítomnost cukrovky 1. typu, celiakie, vitiliga, polyalergie/astma) může s poruchou štítné žlázy souviset. Dále k poškození štítné žlázy mohou vést i některé léky (amiodaron, lithium, interferony) či jodové rentgenové kontrastní látky. Zvýšený výskyt poruch štítné žlázy je i v těhotenství.
Klíčové jsou údaje nemocného o únavě, změnách tělesné hmotnosti, změnách vlasů, nervozitě, třesu, nespavosti, pocení, svalové slabosti, poruchách vyprazdňování. Všechny tyto příznaky mohou onemocnění štítné žlázy provázet. Avšak existují i někteří nemocní (např. ženy po porodu), kteří mají výrazné laboratorní poruchy funkce štítné žlázy, a přesto veškeré příznaky popírají.
Čtěte také: Sníženou funkcí štítné žlázy trpí stále více žen
Klinické vyšetření
Lékař dále změří tlak, pulz a kombinací pohledu, pohmatu, poklepu a poslechu vyšetří celé tělo a zprostředkovaně i většinu vnitřních orgánů. Zvlášť se zaměří na endokrinní žlázy. Odhalí tak odchylky ve velikosti, stavbě nebo funkci vnitřních orgánů. Jejich viditelné nebo hmatné zvětšení je známkou zánětu nebo nádoru.
Pokud nález z předchozích vyšetření svědčí pro možnou poruchu štítné žlázy, použije lékař další vyšetření: laboratorní vyšetření, laryngoskopické vyšetření, ultrazvukové vyšetření, CT vyšetření, ultrazvukové vyšetření, RTG-polykací akt, scintigrafii či punkci štítné žlázy.
Laboratorní vyšetření
Laboratorní vyšetření zahrnují krevní odběry a vyšetření vzorku moči. Provádí se základní laboratorní vyšetření a speciální testy. K základním vyšetřením štítné žlázy patří vyšetření krve na TSH, které pro základní orientaci stačí. Případně lze vyšetřit i volný T4 (fT4), jehož drobné odchylky při normální hladině TSH nemají význam. Vyšetření hladiny fT3 je přínosné jen ve výjimečných situacích. Hladina TSH je nejdůležitější – říká nám, jestli periferní hormony tělu stačí, zda jich je nedostatek či přebytek.
U těhotných žen je vhodné provést vyšetření protilátek proti štítné žláze v podobě anti-TPO. Toto vyšetření souvisí s abnormální imunitní reakcí organismu proti vlastní štítné žláze. Problematika nedostatečné funkce štítné žlázy matky (vysoká hladina TSH a nedostatečná koncentrace FT4), resp. nebezpečí rozvoje poporodního zánětu štítné žlázy (vysoká hladina anti-TPO protilátek) u matky po porodu, jsou natolik závažné, že je vhodné vyšetřovat tyto parametry a upozornit na případné riziko. Na druhé straně je tato porucha dobře léčitelná, přičemž léčba nijak neohrozí ani matku ani plod.
Čtěte také: Onemocnění štítné žlázy v těhotenství
Zobrazovací metody
V případě potřeby Vás lékař odešle k vyšetření některou ze zobrazovacích metod- CT, MR, RTG nebo ultrazvuk.
Sonografie štítné žlázy
Sonografie (ultrazvuk) je nezbytným doplňkem každého vyšetření štítné žlázy. Sonografie umožňuje posoudit změny tkáně štítné žlázy - zobrazí autoimunitní zánět, uzly ve štítné žláze, posoudí prokrvení tkáně. Pomocí ultrazvuku můžeme zhodnotit velikost štítné žlázy a určit, zda se jedná o strumu (vole). Rovněž lékaři hledají eventuální přítomnost zvětšených lymfatických uzlin.
Ultrazvukové vyšetření štítné žlázy trvá asi 10 minut a není na něj potřeba žádná příprava.
Scintigrafie štítné žlázy
Scintigrafie se provádí na pracovišti nukleární medicíny. Před osnímkování štítné žlázy dostanete do žíly injekci s radioaktivní látkou, která se po vyšetření vyloučí močí z těla ven. Vyšetření je bezbolestné.
RTG vyšetření
Dále se používá RTG vyšetření s kontrastem při polknutí, tzv. RTG-polykacího akt. To znamená, že před tím, než Vás laborant osnímkuje rentgenovým přístrojem, dostanete k polknutí kontrastní látku. Snímek se provádí při polknutí. Pokud jste někdy prodělal alergickou reakci, hlaste to předem ošetřujícímu personálu.
Výpočetní tomografie (CT)
Jde o rentgenologické vyšetření s možností vyšetřování určitého orgánu ve vrstvách. Tato metoda je indikována při velkých strumách s retrosternální propagací. Lépe hodnotí i případné postižení lymfatických krčních uzlin.
Magnetická rezonance
Je v současnosti nejdokonalejší zobrazovací metodou, při které se na rozdíl od CT nepoužívá rentgenové záření. Má prakticky stejné indikace jako výpočetní tomografie. Jde o znázornění anatomických vrstev těla v libovolně zvolených rovinách bez rentgenové zátěže.
Punkce štítné žlázy
V případě nálezu ložiskového procesu se provádí biopsie neboli odběr vzorku tkáně štítné žlázy za pomoci tenké jehly.
Jedná se o jednoduchý a nezatěžující zákrok. Lékař pomocí jehly odebere část tkáně pro histologické vyšetření k získání co nejpřesnějších informací o chorobě štítné žlázy. Odběr není díky znecitlivující injekci bolestivý.
Nejprve se provede vyšetření štítné žlázy pomocí ultrazvuku, přičemž se určí umístění chorobného či podezřelého ložiska. Po dezinfekci kůže se do zvoleného místa zavede speciální jehla. Zavádění jehly a její definitivní umístění se průběžně sleduje pomocí ultrazvuku. Po správném umístění hrotu jehly se odebere vzorek tkáně, obvykle se odebírá vzorků z jednoho vpichu více. Po odebrání vzorku se místo vpichu přelepí.
