Vrbu lze užívat při nemocech z nachlazení, ale také jako účinné antirevmatikum. Pomáhá při zánětech trojklaného nervu. Z dalších indikací můžeme jmenovat choroby ledvin a močového aparátu, záněty v trávicím ústrojí, zklidnění psychiky u lehčích psychických rozladění, hnisavé kožní defekty a vyrážky.
Vrbu zná dítě školou povinné hlavně jako častý námět v tvorbě klasiků české literatury. Zatím co pohádkáři ji používají výhradně jako verpánek pro vodníka, při troše hledání v serióznějších dílech nalezneme ponaučení i my - bylinkáři. Například K. H. Borovský v Králi Lávrovi nenápadně upozorňuje na to, že vrba dokáže komunikovat s lidmi. Proto je krajně nezodpovědné svěřovat vrbě svá tajemství, jakkoli k tomu její dutina svádí. Přesto se tak děje hojně a smutek nad vším, co vrbě lidé říkají, prý vyjadřuje svými skloněnými větvemi. Právě z vrby se dělají nejlepší píšťalky, protože se ví, že vrba dokáže promluvit. Další poznatek o téměř nadpřirozených schopnostech vrby najdeme i v Erbenově Kytici. Jestliže manželka "v noci vedle muže jako mrtvá leží ", existuje důvodné podezření, že je ve dne ženou a v noci vrbou. Necitlivým zásahem - poražením vrby - připravíme manželku o život. Vrba má v sobě i svěží jarní sílu, kterou dokáže přenést na člověka. Nejlepší metodou přenosu bývá šlehání spletenými vrbovými proutky, velikonoční pomlázkou, ovšem proutky musí být čerstvé, nikoli loňské.
Faktem zůstává, že vrba patří k vůbec nejdéle využívaným přírodním léčivům. Pro svůj obsah kyseliny salicylové v kůře byla užívána k léčbě bolesti a horečky. Na druhé straně představa, že vrba dokáže uzdravit i na dálku jen na základě klůcku namočeného v krvi nemocného a vloženého do její dutiny, se ukázala být šlápnutím vedle. Dnes ji jako přírodní látku zatlačil do pozadí chemicky vyráběný Aspirin.
Vrba bílá je poměrně vysoký strom s ohebnými nelámavými větvemi. Na jaře nás na sebe upozorní typickými květy složenými ve štíhlých jehnědách. Vrby jsou rozšířeny po celé Evropě, zejména na vlhkých místech, tedy na březích potoků a řek.
Sbírá se kůra (Cortex salicis), nejlépe v době proudění mízy, což je obvykle v březnu. Pro slupování jsou vhodné 2-3 leté větvičky. Kůra se po sloupnutí suší . Najdeme v ní kromě jiných účinných látek glykosid salicin, který působí dezinfekčně, snižuje horečku a zmírňuje revmatické bolesti. Na rozdíl od syntetického acylpyrinu, se kterým má téměř shodné chemické složení, působí vrba mnohem komplexněji.
Vrbu lze užívat při nemocech z nachlazení, ale také jako účinné antirevmatikum. Pomáhá při zánětech trojklaného nervu. Z dalších indikací můžeme jmenovat choroby ledvin a močového aparátu, záněty v trávicím ústrojí, zklidnění psychiky u lehčích psychických rozladění, hnisavé kožní defekty a vyrážky.
Obvyklou formou podání je odvar. Odvar pro vnitřní použití připravíme z 1g kůry na 100ml vody, pro použití zevní je vhodnější odvar koncentrovanější. Při užívání vrbové kůry je třeba určité opatrnosti, neboť má poměrně razantní účinky. Rozhodně není vhodná při alergii na salicyláty, při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku, při špatné srážlivosti krve a v těhotenství.Vysoké dávky mohou vyvolat otravu a proto je vhodnější její upotřebení ve směsích s ostatními bylinami. Použití vrbových proutků ve formě velikonoční pomlázky je ovšem zcela bez rizika.
 Vrba bílá - herbář |
 Vrba bílá - foto |
Přidat nový komentář