Volný pád

Pro lepší pochopení všech souvislostí musím na úvod svého povídání popsat dům a byt, v němž bydlíme. Měšťanský dům byl postaven roku 1893 blízko náměstí obchodníkem s kávou. Dnes už tu není pražírna ani koloniál, prodávají se zde hamburgery, párky v rohlíku a obložené chlebíčky a bydlíme tu my.

Náš byt byl vytvořen rozdělením bytu obchodníka s kávou a to dost nešťastně. Sled místností není důležitý, snad jen poznámka, že je jich málo. Na druhou stranu nikoho nenapadlo původní byt dělit ještě horizontálně a tak máme vysoké stropy To nás inspirovalo k vytvoření patrové postele, zkráceně patra. Není to ovšem patro obyčejné. Je to sádrokartonová kostka, ve které je koupelna a nad koupelnou spíme. Z koupelny vede kulaté okénko do obývacího pokoje, na jehož stěně visí záchranný kruh s nápisem TITANIC*LONDON*1912. Proč zrovna LONDON nám není jasné, vždyť každé malé dítě už dnes ví, že Titanic byl postaven v loděnicích v Belfastu a na vodu vyplul z přístavu Southampton. Vzhledem k tomu, že vyplouval jen jednou, nemůže jít o mýlku.

Naše patro svým bílým kovovým zábradlím zasazeným ve smrkovém dřevě připomíná kajutu - inspiraci americkým velkofilmem, který nesmírně zaujal i našeho bytového architekta, nepopíráme. A jsme u jádra věci. Postel na patře je určena pro všechny členy domácnosti starší šesti let, ale nejvíce se na ní líbí miminku. Pokud bylo miminko ležák, rádi jsme ze svých zásad slevovali a miminko na patře nechávali spát (s maminkou v posteli).

Ale miminko se začalo plazit a své pohyby zdokonalovalo den ze dne. Bylo nabíledni, že patro přestává být pro dítě bezpečné. Jak to řešit? Manžel nejdříve přišel s projektem sítí a dvířek, které by znemožnily přístup na patro a zabránily pádům. Výhoda by spočívala v tom, že bychom dítěti nemuseli do budoucna patro odpírat, nevýhoda daného řešení byla, že by došlo k nevratnému rozvrtání krásného dřevěného zábradlí a stropu, který je ještě rákosový. Navíc by se muselo shánět dřevo, provazy, spojovací materiál, stálo by to peníze a hlavně, musel by to někdo udělat.

Od truhlaření manžela zachránilo sledování naučného pořadu, kde vědci své pozorování chování batolat na nakloněné rovině uzavřeli poznatkem, že normální dítě se před příliš nakloněnou rovinou v lezení zastaví. Také jsme spoléhali na to, že chlapec hned po probuzení pláče a ležící vydrží plakat až do chvíle, kdy ho nepřijdeme utišit.

Takže co se nestalo. Chlapec se probudil, nezaplakal, přetočil se na bříško, odplazil se k východu z patra a protože asi není normální batole, nebo nerozeznal rozdíl mezi nakloněnou rovinou a dírou, prostě spadnul. Naštěstí ne až na zem, ale na plošinu, která evokuje kapitánský můstek. Pád těžko popsat, nikdo ho neviděl, všichni jsme ho pouze slyšeli. Jak bylo na první pohled jasné, dítě spadlo více na obličej, než na hlavičku a na dřevo a z výšky cca 50 cm.

Strach jsme dostali pořádný. Po hodině tišení jsme se vzájemně ujišťovali, že z toho budou jen modřiny. Návštěvu dětské nemocnice jsme odmítli z důvodu studu před ošetřujícím personálem, protože rodič, který nechá spát své dítě na patrové posteli, je kandidát na návštěvu sociální pracovnice Zubaté. Zavázali jsme se k nepřetržitému pozorování potomka po dobu 24 hodin. Po celý další den se nic zajímavého nestalo, kromě toho, že dítě mělo v obličeji čtyři různě zbarvené modřiny a podlitiny.

Po konzultaci s jinými rodiči jsme přišli na to, že každé dítě jednou, dvakrát i třikrát v batolecím období odněkud spadne, některé z kočárku, jiné z postýlky, další ze schodů, ale pokud nezačne zvracet, souvisle nepláče, nešilhá, neztrácí vědomí, dopadne to téměř vždy dobře.

Pád se udál ve čtvrtek v 18.00. V pátek ve 20.15 začal náš chlapec zvracet. To nás pořádně vystrašilo, už jsme se chystali přeci jen do nemocnice, když nás překvapila poměrně vysoká teplota. Pro jiné důvod k obavám, pro nás radost, protože žádná z odborných příruček o teplotě po pádu nemluvila. Ráno se přidal ještě průjem a bylo jasné, že je to nějaká infekce.

Pak následovala smršť různých dalších příznaků, které buď potvrzovaly naše podezření na následky pádu (téměř nepřetržitý pláč, lítostivost a nechutenství), nebo je vyvracely (vyrážka). V pondělí už bylo možné vyjít s chlapcem na ulici, aniž bychom byli podezřelí z fyzického týrání dítěte a naše první kroky směřovaly k dětské lékařce. Ta diagnostikovala - jak se později ukázalo správně - růst zubů, virový průjem a šestou nemoc. Na naše líčení pádu zareagovala s pochopením a velkou účastí.

Z toho milí rodičové plyne, že je velmi pravděpodobné, že vaše dítě někdy někam z něčeho spadne. Spadne vám, rodičům, v okamžiku, kdy to naprosto nečekáte, z místa, o kterém dlouho dopředu víte, že by mohlo být nebezpečné. Naštěstí se většinou nic nestane, ale než se to potvrdí, nervy to jsou příšerné, mi to věřte.