Podívejme se ale na druhou funkci kódu čísel E a to funkci informační. Potravinová legislativa ukládá výrobcům také povinnost informovat své spotřebitele, jaké suroviny byly pro ten který výrobek použity...
Vláknina byla dlouho řazena mezi látky balastní (tj. pro lidské tělo nevyužitelné), proto se také předpokládalo, že ji člověk k výživě nepotřebuje a je dokonce lépe ji z potravy odstranit. V posledních 20-30 letech 20. století se ale ukázalo, že vláknina má na organizmus člověka velmi pozitivní vliv a může sehrávat významnou úlohu i v prevenci civilizačních chorob. Vláknina je definována jako složka potravy většinou rostlinného původu, která není štěpitelná trávicími enzymy člověka ve střevech, a která se v tenkém střevě nevstřebává. Jedná se proto o látky, které jsou nestravitelné a nevyužitelné jako přímý zdroj energie (vyjma produktů střevních bakterií). Jedná se o polysacharidy a nepolysacharidové polymery (rezistentní oligosacharidy).
Dvě formy s různou působností
Vláknina se posuzuje podle rozpustnosti ve vodě a můžeme ji tedy rozdělit na rozpustnou (měkká vláknina, bobtnavé látky) a nerozpustnou (hrubá vláknina, plnidla). Zatímco rozpustná vláknina má schopnost absorbovat vodu (bobtnat) a je hlavním substrátem pro bakterie účastnící se trávení sacharidů v tenkém a (především) v tlustém střevě, nerozpustná vláknina se ve vodě nerozpouští. Mezi rozpustnou vlákninu řadíme: pektiny, guar, agar, gumy a slizy, dále polysacharidy mořských a sladkovodních řas. Hemicelulóza je na pomezí obou druhů vlákniny (částečně rozpustná). Do skupiny nerozpustné vlákniny patří celulóza a lignin.
K čemu potřebujeme vlákninu?
Působení vlákniny na lidský organizmus můžeme shrnout do několika základních bodů:
* Má vliv na trávení a vstřebávání sacharidů v tenkém střevě (rozpustná)
Přítomnost vlákniny snižuje účinnost enzymů trávících sacharidy a snižuje rychlost, kterou vstupuje glukóza do krevního oběhu. Můžeme říci, že proto mají potraviny obsahující vlákninu často výhodný (nízký) glykemický index – tj.energie se z nich výše uvedeným mechanizmem uvolňuje pozvolna.
* Reguluje vstřebávání tuků a cholesterolu v tenkém střevě
(rozpustná i nerozpustná)
Vláknina ve střevě váže žlučové kyseliny a zvyšuje tak vylučování cholesterolu vázaného na žlučové kyseliny. Rozpustná vláknina navíc zabraňuje zpětnému vstřebávání žlučových kyselin, tuků nebo cholesterolu ze střeva do krve. Rozpustná vláknina snižuje hladinu krevních tuků také dosud neznámým mechanizmem.
* Způsobuje zvětšení střevního obsahu (rozpustná i nerozpustná)
Nerozpustná vláknina na sebe váže molekuly vody, a tím zvětšuje objem stolice. Rozpustná vláknina je více metabolizována během průchodu tlustým střevem, jen malá část prochází do stolice. Větší část je využita jako substrát pro mikrobiální flóru, působí tedy jako tzv. prebiotikum. Velikost stolice je zvětšena zvýšeným růstem střevních bakterií a zvýšenou vazbou vody. Jakmile se zvětší objem stolice, střeva jsou nucena zvýšit aktivitu, a jsou tak rychleji zbavována odpadních látek.
* Ředí toxický obsah střeva (rozpustná i nerozpustná)
Díky vláknině naředěné odpadní látky vznikající při trávení snadněji opouští naše trávicí ústrojí a nehromadí se v něm.
Zvětšením objemu stolice výše popsanými mechanizmy dochází k urychlení průchodu tráveniny střevem, zrychlí se odchod odpadních látek, snižuje se vstřebávání tuků, střevo přichází do styku s potenciálně nebezpečnými látkami na kratší dobu.
Některé složky rostlin, jako jsou tanniny, fytáty aj., jsou schopny na sebe vázat např. vápník, měď, železo a zinek, čímž znesnadňují jejich vstřebávání. Podobně se chová i vláknina. Díky rychlejšímu průchodu střevem (účinkem vlákniny) může také docházet k nižšímu vstřebávání některých minerálních látek a vlákniny. Naopak některé druhy vlákniny (např. inulín a vláknina z cukrové řepy) zvyšují vstřebávání vápníku.
Vláknina slouží především jako prebiotikum
Znamená to, že působí jako substrát pro bakterie, které mají prospěšný účinek pro lidský organizmus. Vláknina sehrává v naší stravě velice důležitou roli nejen jako součást zdravé stravy, ale také jako prevence závažných onemocnění. Mezi nejzásadnější patří kolorektální karcinom a kardiovaskulární onemocnění. V poslední době se výzkum působení vlákniny zaměřuje především na využitelnost různých druhů vlákniny různými mikroorganizmy, a to jak vlastními, tak probiotickými bakteriemi dodávanými v nadbytku organizmu.
Role v prevenci kolorektálního karcinomu
Nejčastějším nádorem v České republice (vyloučíme-li tmavé nádory kůže) je u mužů rakovina plic a u žen rakovina prsu. Druhým nejčastějším maligním onemocněním u obou pohlaví je pak rakovina tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom), s níž zaujímá Česká republika dokonce první místo na světě. Podle Národního onkologického registru České republiky, který eviduje osoby s diagnostikovaným zhoubným novotvarem, bylo v roce 2000 registrováno 7415 pacientů s kolorektálním karcinomem. V roce 2004 bylo nově diagnostikováno 7916 pacientů. Mezi roky 1989 a 2005 se počet pacientů žijících s karcinomem kolorekta zvýšil o 175,2 %.
Účinnost vlákniny je možné doložit na odborných studiích a sledování
Například v 80. letech, kdy se začala vláknina poprvé izolovat, provedli odborníci z pražského IKEMu pokus na 20 dobrovolnících. Dobrovolníkům byla k jejich normální stravě (nezměnili stravovací zvyklosti) přidávána vláknina, jejíž množství odpovídalo ½ kg jablek denně. Již za dva týdny jim výrazně poklesla hladina cholesterolu v krvi, na konci pokusu za 6 týdnů byla už nižší o více než 10 %. Pravidelná konzumace ovoce a zeleniny je proto důležitou součástí (nejen) stravy při zvýšené hladině cholesterolu (samozřejmě spolu s dalšími nezbytnými zásadami).
Vláknina v ovoci a zelenině snižuje riziko infarktu
Riziko rozvoje aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění samozřejmě nesouvisí jen s cholesterolem, ale s řadou dalších rizikových faktorů. Tento fakt lze dokumentovat na jedné z největších epidemiologických studií ve Spojených státech amerických „US nurses study“. Velká část našich základních informací o rizicích kardiovaskulárních onemocnění, ale i nádorových onemocnění, pochází právě z této již čtvrt století probíhající studie. Důvodem je, že se jedná o sice relativně jednoduchými metodami sledovaný, ale velice významný počet jedinců. V této studii se dlouhodobě sleduje 53.000 zdravotních sester, které pravidelně odesílají dotazníky, týkající se jejich životního stylu. Současně odesílají jednou za několik let své vzorky krve.
Z hlediska spotřeby ovoce a zeleniny (které jsou důležitým zdrojem vlákniny) přinesla tato významná studie základní informace o vlivu konzumace ovoce a zeleniny na relativní riziko infarktu myokardu. Sledovaný vzorek 53 000 sester byl rozdělen do 4 skupin podle spotřeby zeleniny. První konzumovala v průměru méně než 1 porci ovoce a zeleniny, druhá 1-2 porce, třetí skupina 3-4 porce, a poslední, čtvrtá skupina, 5 a více porcí zeleniny za den. Jako referenční se brala první skupina, která má relativní riziko infarktu 1. Toto riziko dle studie postupně klesá a u skupiny sester, která konzumovala 5 a více porcí zeleniny denně. Relativní riziko u nich kleslo na 0,62, což je snížení o 40 %. A to i v případě, že se statisticky vyloučí další možné vlivy, jako je věk, váha, hladina cholesterolu a krevní tlak. Na základě této rozsáhlé studie tedy můžeme říci, že 5 a více porcí ovoce a zeleniny (hlavních zdrojů vlákniny) denně statisticky významně sníží pravděpodobnost prvního infarktu.
Odborná literatura vláknině a jejímu vlivu na kardiovaskulární systém ne vždy věnuje dostatečný prostor. Objevuje se však stále více prací, které potvrzují její nezastupitelné místo v naší stravě, a to i s ohledem na problematiku kardiovaskulárních chorob, jež stále patří k nejčastější příčině úmrtí u nás.
Připraveno ve spolupráci s Fórem zdravé výživy
Přidat nový komentář