Kapavka patří mezi klasické pohlavní choroby podléhající legislativním opatřením. Je to akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně pohlavním stykem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí.
Infekční hepatitiděse často a nesprávně říká "žloutenka". Žloutenka je však příznak onemocnění, pro které je typické, že se kůže a sliznice barví zvýšeným obsahem bilirubinu dožluta. Více o žloutence v článku MUDr. Suchardy Žloutenka (ikterus). Jednou z příčin žloutenky může být virová hepatitida ("infekční žloutenka"), správněji infekční zánět jater.
Hepatitida ABC
Virová hepatitida je způsobena virem. Rozlišuje se několik typů viru hepatitidy. Typ A způsobuje infekční hepatitidu přenosnou především cestou trávicího traktu ( proto nemoc špinavých rukou ) a typ B, způsobuje hepatitidu sérovou, přenosnou krví a vpichem infekční jehlou. Staré termíny jsou nepřesné, oba typy se přenášejí jak přes trávicí trakt tak krví a obě jsou infekční, tedy nakažlivé. Někteří lidé onemocněli zvláštním typem infekční žloutenky, označované jako non A non B, z níž se vydělila velmi nebezpečná hepatitida C, které se šíří především mezi narkomany.
Příznaky vyplývají z poškození jater (zánět, nekróza - odumření tkáně). Počáteční stadium chřipkovými příznaky často připomíná virózu (3-10 dní)- bolesti svalů, kloubů, slabost, zvýšená teplota, nechutenství, trávicí potíže, kožní příznaky. Na konci období tmavne moč a stolice se stává světlejší. Stádium ikterické - "žloutenka", která trvá několik týdnů. Potíže z předchozího stadia obvykle ustupují. Stav se postupně normalizuje. Posledním příznakem onemocnění je únava.
Léčba akutní fáze onemocnění není nijak specifická. Záleží na stavu nemocného - ordinuje se klid na lůžku, jaterní dieta bez tuku. Lze podávat léky mírnící nevolnost, tlumit bolest. Dále se doporučuje podávat pankreatické extrakty, spasmolytika tj. léky zmírňující křeče, vitamíny pouze pokud se předpokládá jejich nedostatek. Léky ovlivňující imunitu se obecně nepodávají. K terapii chronické formy se používá interferon alfa. Ve výzkumu je několik látek, z nichž některé se ukazují jako slibné, jako např.terapie lamivudinem.
Hepatitida A
Způsobuje ji virus HAV (hepatitis A virus). Přenáší se znečištěnýma rukama, potravinami a vodou. Viry napadají jen játra, která poškozují. Inkubační doba je 2 - 7 týdnů, nemoc někdy probíhá v lokálních epidemiích. Nepřechází do chronického zánětu. HAV je relativně odolný vlivům vnějšího prostředí, v pitné vodě dokáže přežít několik měsíců.
Hepatitida B
Původcem je HBV virus (hepatitis B virus). Díky vysoké koncentraci viru v séru, stačí k přenosu jen nepatrné množství krve. Přenos se děje hlavně krví a krevními deriváty (rizikem jsou kontaminované jehly, aplikace drog, dialýza apod.), k přenosu může dojít i ostatními sekrety, jako jsou sliny, sperma a vaginální sekret, tedy i trávicím traktem. Virus může mít na svém těle speciální bílkovinu, která se označuje australský antigen HB Ag. Jeho přítomnost se vyšetřuje v krevních testech a svědčí o chronické nebo akutní formě hepatitidy B případně o jejím nosičství ( byl nalezen u 90% nemocných hepatitidou B). Inkubační doba hepatitidy B je 6 týdnů až půl roku. HBV má vztah k nádorům jater, podobně jako HBC.
Hepatitida C
Jedná se virové onemocnění způsobené virem hepatitidy C - HCV.Přenáší se krví (hlavně nitrožilní užívání drog). Je možný i přenos sexuální nebo přenos z matky na plod, ale pozorován byl vzácně. Používání společného sociálního zařízení, by z hlediska způsobu přenosu nemělo být rizikem pro získání viru.
Průběh se nedá se odlišit od jiných hepatitid. Inkubační doba je 7-8 týdnů. Klinické příznaky bývají mírné a v řadě příznaků probíhá infekce bez příznaků. Příznaky, pokud je objeví, vyplývají z poškození jater (zánět, nekróza - odumření tkáně). Bolesti svalů, kloubů, slabost, zvýšená teplota, nechutenství, trávicí potíže, kožní příznaky, tmavnutí moči, světlejší stolice a objevuje se žloutenka. U 85% pacientů infikovaných virem hepatitidy C se vyvíjí chronická hepatitida (zánětlivé onemocnění jater) a virus je přítomen v krvi ještě 6 měsíců po ukončení infekce. Po 20 letech nejméně u 20% pacientů přechází chronická hepatitida v jaterní cirhózu. Rizikem je rovněž karcinom jater u 1-5% pacientů, kteří prodělali hepatitidu C.
Léčba se zaměřuje hlavně na prevenci progrese cirhózy nebo jaterního karcinomu. Používá se interferon alfa, což je látka bílkovinné povahy produkovaná lidskými "bílými krvinkami" (leukocyty). Léčba je většinou dlouhodobá - 6 měsíců. Na základě provedených studií bylo pozorováno, že asi u 50% nemocných dochází k normalizaci hodnot jaterní testů po ukončení léčby. Po ukončení terapie se často objevují relapsy (tedy "znovuvzplanutí" onemocnění). Pokud se tyto relapsy objeví, v terapii se pokračuje.Současně s interferonem se někdy podává látka ribavirin, což je látka zasahující do tvorby nukleových kyselin u viru. Uvádí se, že tato kombinovaná léčba je účinnější než samotné podávání interferonu alfa nebo ribavirinu.
Proti nákaze hepatitidou A i B lze očkovat. Jde o to, aby se předešlo tomuto vážnému onemocnění i jeho epidemii. Je-li předstih dostatečný, tělu se podá inaktivovaný virus hepatitidy a organismus si vytvoří proti hepatitidě protilátky. V případě výskytu nákazy se provádí tzv. pasivní imunizace. Nejpozději do 36 hodin po expozici virem, se podává imunoglobulin proti infekční hepatitidě, což jsou již hotové protilátky získané z plasmy dárců.
