Trpíte chronickou zácpou, nejste zrovna přeborníci v určování vůní, máte opravdu neklidný spánek a cigarety, káva a čaj vám nic neříkají? Podle vědeckých studií byste mohli onemocnět Parkinsonovou chorobou o něco pravděpodobněji, než ostatní. „Víme o této chorobě rozhodně víc, než před pětadvaceti lety, kdy jsem se na ni specializoval, ale to proč lidé onemocní, na to odpověď stále chybí,“ říká v rozhovoru Doc. MUDr. Jan Roth, CSc., vedoucí Centra extrapyramidových onemocnění Neurologické kliniky VFN Praha.
Neurodegenerativní Parkinsonovu nemoc způsobuje ztráta mozkových buněk, které produkují dopamin – látku přenášející nervové impulsy. Mezi velké množství pohybových, ale i psychických příznaků Parkinsona patří také porucha řeči. Podle doc. MUDr. Petra Duška, Ph.D., z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze trpí poruchou řeči až 90 procent pacientů a zkušení neurologové dokáží nemoc i díky tomuto příznaku v počátcích rozpoznat.
„Poruchy řeči v časné fázi nemoci pacienty příliš neobtěžují, ale postupně se řeč u některých z nich může stát nesrozumitelnou,“ přibližuje docent Dušek.
Odborníci se dosud neshodli, zda léky proti Parkinsonově nemoci, které mají za cíl nahradit dopamin v mozku, mohou poruchu řeči ovlivnit.
„Ve světové literatuře panuje v tomto ohledu rozpor. Většina studií tvrdí, že levodopa – nejčastější a stále nejúčinnější lék proti Parkinsonově nemoci – na poruchu řeči neúčinkuje, ale starší práce z 80. let docházely k závěru, že ano. Naše studie ukázala, že u pacientů s Parkinsonem se objevuje více typů řečových poruch. Mají různý mechanismus vzniku, léčba nefunguje na všechny, a s tím souvisí i prognóza celkového onemocnění,“ vysvětluje hlavní autor studie, která vyšla v časopise Neurology, doc. Ing. Jan Rusz, Ph.D., z 1. LF UK a Fakulty elektrotechnické ČVUT.
Vědcům se podařilo pro studii získat 111 nově diagnostikovaných pacientů, kteří absolvovali test složený z několika řečových úloh. Speciální software vyvinutý na ČVUT vyhodnotil z audionahrávky parametry jejich intonace, kvality hlasu, artikulace a řečového tempa. Analýza přivedla výzkumníky k vymezení tří typů řečové poruchy u pacientů s Parkinsonem: prozodický, hlasově-prozodický a artikulačně-prozodický.
„Čistě porucha prozodie, tedy zejména snížená hlasitost a monotónnost řeči, je patrná prakticky u všech nových pacientů s Parkinsonovou nemocí, kteří už trpí nějakou poruchou řeči. Snížená kvalita hlasu, jeho hrubost, se objevuje přibližně u jedné třetiny nově diagnostikovaných pacientů. Artikulační porucha, tedy porucha výslovnosti, kdy se snižuje rozsah pohybu jazyka a rtů, se pak objevuje spíše v pozdějších stádiích Parkinsonovy nemoci,“ říká Petr Dušek.
Po roce sledování lékaři zjistili, že léčba zafungovala u jednotlivých typů různě. Pacienti s ryze prozodickou poruchou se zlepšili mírně, také proto, že jejich výchozí řečová vada byla mírná. Nejúčinnější byla léčba u pacientů s hlasově-prozodickou poruchou, u kterých došlo i ke zlepšení dalších, pohybových projevů. Naopak u pacientů s artikulačně-prozodickou poruchou ke zlepšení nedošlo. Proč tomu tak je, vysvětluje Petr Dušek:
„Dle naší hypotézy je hlasově-prozodická porucha hlasu způsobena ztuhlostí svalů ovládajících hlasivky a hrtan v důsledku nedostatku dopaminu. Doplněním dopaminu do mozku se tento deficit zmírní, což vede k opětovnému uvolnění svalů a zlepšení řeči. Naproti tomu se zdá, že porucha artikulace u Parkinsonovy nemoci není způsobena nedostatkem dopaminu, ale rozsáhlejší degenerací motorických oblastí v mozku, a proto nereaguje na léčbu dopaminem.“
Podle autorů studie ze získaných poznatků vyplývá, že na základě typu poruchy řeči je možné předpovídat, jak se vyvine nejen tento příznak, ale i celkové onemocnění.
„Tím, že jsme určili, která skupina pacientů reaguje na léčbu, jsme pochopili, jak jednotlivé typy poruchy řeči vznikají a jak souvisí s úbytkem dopaminu. U pacientů s prozodickou nebo hlasově-prozodickou poruchou, kde je na vině nedostatek dopaminu, lze díky léčbě levodopou, která pomáhá množství dopaminu stabilizovat, očekávat i příznivější vývoj nemoci. Artikulační porucha je ovšem signálem celkově horší kondice pacientů a většího postižení mozku. Může se u nich objevovat také porucha chůze nebo myšlení,“ doplňuje Jan Rusz a jeho kolega Petr Dušek dodává, že určení typu řečové poruchy umožní zpřesnit realistická očekávání vývoje nemoci a také nastavit adekvátní léčebnou strategii.
