Karcinomy tlustého střeva jsou zhoubné nádory vycházející z epitelu (vnitřní výstelky) střeva.
Léčebnou strategii určí týmy odborníků různých medicínských oborů. Dobrou zprávou pro pacienty je, že zdravotní pojišťovny začaly tuto týmovou spolupráci finančně podporovat - od letošního roku je pro ni kód, řekl přednosta.
Zdůraznil individuální přístup k léčbě s možností "ušít" ji každému pacientovi na míru. Onkologové zpracovali odborné standardy léčby, vedou registry nákladné léčby a z Národního onkologického registru mají představu o očekávaných počtech pacientů a úmrtí na zhoubné nádory.
"My víme, kolik pacientů pravděpodobně budeme léčit, teď je třeba k rozhodování přistupovat racionálně v týmech. Myslím, že základní problém je v tom, že peníze nejdou za pacientem, pokud by šly za ním, bylo by to snazší," řekl profesor.
Uvedl, že centra mají limitované rozpočty na léky. Teď na počátku roku podle něj nikdo na léčbu nečeká, jde o to, až budou centrům peníze docházet, aby pojišťovny byly otevřené k diskusi o navýšení peněz. Obvykle v druhé půli roku onkologové varují, že peníze dojdou. "Ke konci loňska jsme, dá se říct, problémy s nasazováním léčby neměli - ale vyžadovalo to racionální indikaci," shrnul Petruželka.
Docentka Petra Tesařová z téže kliniky doplnila, že rakovinou v Česku onemocní za život každý třetí člověk, zemře na ni každý čtvrtý. Zásadní podle ní je racionální léčba, aby se s penězi neplýtvalo. I když má obor standardy, registr a 13 komplexních center, v onkologii se podle Tesařové plýtvá. Například když způsobí onkologická léčba pacientovi řídnutí kostí, nemůže dostat lék od onkologa, musí ke specialistovi.
Podle Tesařové peníze unikají i tím, že pojišťovny uzavírají smlouvy se zařízeními, která nemají s onkologickou léčbou dost zkušeností. Problémem je podle ní i "druhý názor", kdy by dokumentaci a výsledky pacienta zhodnotil další odborník a pojišťovny to zaplatily. Když chce pacient jiný názor, podstupuje vyšetření znovu, to se pojišťovnám prodraží.
Nesmyslné podle Tesařové je i to, že pojišťovny platí lépe za hospitalizační léčbu než ambulantní. Podporují tak směrování pacientů do nemocnic, přitom pro pacienta je výhodnější na léčbu jen docházet.
Do budoucna by podle Tesařové bylo potřeba sladit odborné standardy s tím, co jsou ochotny hradit zdravotní pojišťovny. Lékaři podle ní nechtějí nadále být zneužíváni k tomu, aby museli říkat pacientům, že léčba je nutná, ale pojišťovna ji neuhradí. O tom by podle Tesařové měla vyjednávat pojišťovna přímo se svým klientem.
Přidat nový komentář