Alergie na chlad propuká hlavně na podzim a v zimě, kdy se vlivem chladného počasí zvyšuje počet těch, které trápí nepříjemné kožní projevy při pobytu v chladném či mrazivém vzduchu nebo po přechodu z tepla do zimy či naopak. Nejčastěji se jedná o zarudnutí pokožky, kopřivku s úporným svěděním, popraskání kůže nebo otoky těch míst těla, která nejsou dostatečně chráněná oblečením.
Lidský mozek
Lidský mozek je měkký, našedlý a zbrázděný spoustou záhybů. V dospělosti váží přibližně 1,2-1,4 kg, přičemž ženský mozek je asi o 300 g lehčí než mužský. Hmotnost mozku se však v průběhu života mění, od narození do 20. roku se zvyšuje, od 50. roku naopak klesá.
Jeden milimetr čtvereční mozkové tkáně může obsahovat až 400 miliard nervových spojů. Pouze jedna buňka z tisíce zpracovává impulsy, které přicházejí z našich smyslů. Další dvě z tisíce buněk kontrolují veškeré pohybové aktivity. Každá část mozku má svou specializovanou funkci.
Navrtat lebku mikrovrtačkou s diamantovými vrtáčky o frekvenci 100 tisíc obrátek za minutu již dnes ve světové neurochirurgii není žádný unikát. To opravdové umění - a mnohdy zároveň synonymum dalšího kvalitního života pacienta – tkví ve správném rozhodnutí, jakou cestou se při operaci mozku vydat.
Když média přinesla informaci o na prvním pohled hrozivém zranění – zlomenině lebeční kosti fotbalového brankáře Petra Čecha, nejen jeho fanoušci se v první chvíli obávali, zda přežije a bude se moci vrátit zpět k fotbalu. Nyní by se už s klidem dalo říci, že se obávali zbytečně. Na zlomeninu samotné lebky se totiž neumírá, jde naopak o nejjednodušší frakturu v lidském těle. „Lze však zemřít na poranění spodiny mozku, které téměř vždycky zlomeninu lebky provází. Lební baze totiž představuje anatomicky jednu z nejsložitějších struktur v těle, navíc velmi obtížně přístupnou,“ vysvětluje přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice profesor Vladimír Beneš. "Platí, že z kostí se během operace obětuje cokoliv jenom proto, aby se nemuselo hýbat s mozkem a poškodit jej," zdůrazňuje.
Takové nebezpečí tu pravdu hrozí, z několika otvory ve spodině lebeční totiž prochází mícha, která tudy vstupuje do páteře, dále čtyři hlavní mozkové tepny a 12 párů hlavových nervů – například čichový, zrakový, sluchový nebo lícní. Neurochirurg tak musí před zákrokem i během něj bedlivě sledovat, kam a jak je ještě možné sáhnout a kde by již byť jen minimální přehmat způsobil fatální problém. I proto zabere velkou část úkonu obhlížení situace a výběr té nejlepší cesty, kudy se k danému místu v mozku dostat. Neméně důležitou součástí operace je také zastavení veškerého krvácení, které během operace vzniká, to aby se v mozku neutvořil hematom. Na délce samotné operace tak záleží méně než na jmenovaných aspektech,“ zdůrazňuje profesor Beneš.
Díry do hlavy
Do nitra hlavy se neurochirurgové mohou dostat hned několika způsoby. Ten nejčastější se nazývá kraniotomie a spočívá v odklopení kůže a provrtání několika otvorů do lebky, jež se spojí elektrickou pilkou. To je ale jen jedna malá součást celého zákroku. Lékař by se v dnešní době totiž neobešel bez supermoderních diagnostických metod jako je magnetická rezonance, počítačová tomografie nebo CT angiografie, která zobrazuje cévy a jejich vztah k okolí s přesností na milimetry. Velikým pomocníkem neurochirurgů je i operační mikroskop, který operované pole zvětší až 40x, a zejména pak elektrofyziologické monitorování.
„Monitorovat můžeme všechny funkce kromě řeči, přičemž monitoring varuje před hrozícím nebezpečím a upozorňuje na nutnou změnu postupu,“ vysvětluje profesor Beneš. V souvislosti s tím vzpomíná na jednoho pacienta, jemuž lékaři v mozku operovali nález poblíž řečového centra. Pacient proto nepodstoupil celkovou anestezii a pouze v té lokální sledoval celý zákrok a čile s chirurgy komunikoval.
Velkých otvorů a řezů není ale třeba pokaždé. Některá onemocnění mohou lékaři řešit čistě endoskopicky. Profesor Beneš popisuje, jak na své klinice operoval přes nosní dírku nádor poděvsku mozkového. Vyjmutí nádoru usnadnil takzvaný ultrazvukový aspirátor, jenž nádor rozdrtil a odsál.
Méně je někdy více
Neurochirurgie je obor, který podle profesora Beneše potřebuje více než zručnost rozvahu. Jinými slovy, stoprocentně tu platí, že lékař se – například při operaci nádorového onemocnění - může vždycky vrátit a udělat více, ale nikdy už se nemůže vrátit a udělat méně. S nadsázkou také dává neurochirurg příklad: "Do mozku se vám vejdou všechny cizí jazyky, co jich na světě je. Pak ale stačí jeden špatný 'sek' a celá angličtina je pryč. Centrální nervový systém jednoduše neregeneruje - co se ztratí jednou, je ztraceno na vždycky."
I proto nemají neurolochirurgové příliš v lásce traumatologii, vždyť co se jednou úrazem zničí, to nelze nahradit a obnovit. Nejraději proto operují zdravé pacienty, tedy například ty, kteří trpí epilepsií a u nichž vyšetření odhalilo, z jaké části mozku epileptické záchvaty přesně vycházejí.
Poměrně zajímavý je důvod, proč mezi neurochirurgy figuruje tak málo žen. Jak říká profesor Beneš, v tomto oboru je velice důležité rychlé rozhodování a reakce na změnu stavu pacienta, což jde podle jeho zkušeností z nemocnice lépe mužům. „Ženy jsou zase výborné při těch zákrocích, kde se opakují léčebné postupy a metody, například při operaci plotének nebo v plastické chirurgii,“ uzavírá.
Přidat nový komentář