Každý rok je odhaleno dalších 346 000 nových případů karcinomu prostaty, a to pouze v Evropě. Nejméně jeden z deseti lidí ve věku 65 nebo starší trpí inkontinencí, nechtěným mimovolným únikem moči. A epidemiologická data ukazují, že erektilní dysfunkce (ED) je závažný problém mezi muži na celém světě: jenom v Evropě roku 2025 se očekává, že až 42,8 miliónu mužů bude tyto problémy pociťovat.
Erektilní dysfunkce – řešitelný problém
„Moje erekce je jako sněhová bouře – nikdy nevím, kdy může přijít a kolik centimetrů sněhu napadne“, tak charakterizuje s mírnou nadsázkou stav potenční poruchy, lékaři označované jako erektilní dysfunkce, prof. MUDr. Dalibor Pacík.
Porucha erekce (porucha ztopoření penisu = erektilní dysfunkce = porucha potence) je trvalá neschopnost dosáhnout nebo udržet erekci dostatečnou k uspokojivé sexuální aktivitě. K dosažení erekce je třeba dokonalá souhra psychiky, hormonů, nervových reflexů a hladké svaloviny a jakékoliv narušení této rovnováhy vede k poruchám.
Erektilní dysfunkce (ED) však neznamená neřešitelný problém. Nejedná se totiž o ztrátu mužství nebo skutečnost, že by byl muž neplodný či by nemohl dosáhnout orgasmu a ejakulace. V současnosti existuje několik způsobů řešení. První volbou je farmakoterapie, tj. užívání pilulek (k dispozici je už několik preparátů). Pokud je léková forma nepřijatelná (kontraidikací je např. užívání nitrátů), lze použít zcela neinvazivní tzv. vakuovou pumpu. Dalším řešením je injekce vazoaktivní látky (prostaglendin E1) nebo implantace penilní protézy (zvláště hydraulické u níž byl prokázán nejvyšší efekt). Počet mužů trpících ED narůstá s přibývajícím věkem. A podle průzkumu agentury STEM/MARK přiznává některou z forem poruch erekce každý druhý muž ve věku 35 - 65 let. K lékaři však nalezne cestu jen asi 10% takto postižených mužů, přitom 54% mužů má problémy s erekcí.
Podstatné je i to, že ED může být prvním signálem kardiovaskulárního onemocnění. Může tedy předcházet o 3 až 5 let například rozvoji anginy pectoris nebo infarktu myokardu. Není tedy na místě otálet s včasným vyšetřením.
Inkontinence – podstatou je nebát se vyšetření
Rozlišujeme dva základní druhy inkontinence:
1. Urgentní inkontinence – k uniku moči dochází při pocitu silného nucení na močení, který nelze potlačit a postižený mu nemůže ze společenských nebo hygienických důvodů vyhovět.
2. Stresová inkontinence – k úniku dochází při stresovém manévru, přičemž stresový manévr v tomto případě nemá nic společného s pojmem duševního stresu, tak jak jej známe z používání v běžném životě. Stresovým manévrem zde rozumíme zvýšení nitrobřišního tlaku, ke kterému dochází například při kašli, kýchání, smíchu, zvednutí těžkého břemena apod.
Podle doc. MUDr. Romana Zachovala je asi polovina problémů urgentního typu a polovina je způsobena poruchou svěrače. Při uvedených problémech vyhledá pomoc lékaře většina mužů až ve stadiu, kdy se poruchy funkce dolních močových cest stávají nezvladatelnými.
Onemocnění prostaty – včasná detekce může zachránit život
Prostata je svalově-žláznatý orgán, který se nachází pod spodinou močového měchýře a obepíná jednu část močové trubice. S věkem se prostata zvětšuje, utlačuje močovou trubici a může tím působit problémy s močením. Fyziologická funkce prostaty spočívá ve vytváření nosné tekutiny pro spermie. Prostatě se česky říká také žláza předstojná, dříve se předpokládalo, že také chrání močové cesty před vznikem infekce.
Existují tři základní onemocnění tohoto orgánu:
Záněty se vyskytují nejčastěji v mladším a středním věku (v období sexuální aktivity) a lze je při dostatečně intenzivní léčbě většinou vyléčit antibiotiky. Neléčený zánět ale může vést k sepsi, ohrožující život.
Nezhoubné zbytnění (tzv. benigní hyperplázie prostaty-BHP) postihuje všechny muže s normální vnitřněsekretorickou funkcí varlat (produkce mužských pohlavních hormonů), kteří se dožijí určitého věku (cca 50 let), a u části z nich vyvolává obtíže. Jedná se především o snížení kvality života, protože u řady mužů působí problémy s močením, často spojené i s narušením sexuálních funkcí (erekce, ejakulace). Většinu lze dnes úspěšně léčit medikamentózně, v některých komplikovaných případech je třeba sáhnout k operaci.
Rakovina prostaty ohrožuje přímo pacientův život. Jedná se o třetí nejčastější příčinu úmrtí mužů na zhoubný nádor v ČR a lze očekávat, že stárnutím mužské populace se mohou tyto trendy zhoršovat. Chlapec, který se dnes narodí, má asi 16% riziko, že onemocní karcinomem prostaty a asi 3% riziko, že na toto onemocnění zemře. V ČR narostl výskyt karcinomu prostaty z 22,51 případu na 100 000 mužů v roce 1977 na 86,11 onemocnění na 100 000 mužů v roce 2004 (tedy cca čtyřikrát), úmrtnost na toho onemocnění se zvýšila z 5,25 na 100 000 mužů v roce 1977 na 29,07 na 100 000 mužů (tedy více než pětinásobně; zdroj: ÚZIS).
Preventivní programy, například v rámci Evropského týdne urologie (European Urology week – 15.-19. září), proto stále upozorňují na to, že: „ Muž, který dnes umírá za nesmírně krutých bolestí, mohl být ještě před 10-15 lety zachráněn. Stačilo jen včasné odhalení při preventivní prohlídce“. Problém je v tom, že karcinom roste pomalu. Jakmile však opustí prostatu, stává se už onemocnění neléčitelným. I praktik má přitom k dispozici dva základní postupy, které používá při běžné preventivní prohlídce mužů nad 50 let (u geneticky zatížených jedinců i dříve) – pohmat a krevní test.
Přidat nový komentář